Home » News » Artikel » ...

Ne vše může řidič skutečně předvídat

6. 2. 2017  |  Milan Šperl

Začátkem loňského roku jsme vás na našich stránkách informovali o jednom rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterého by měl řidič couvat se svým autem bez výstražného signálu nebo pomoci jiné pověřené osoby jen tehdy, má-li jistotu, že se v blízkosti nenacházejí jiné osoby, jejichž pohyb by při couvání mohl po celou dobu pozorovat. Tento názor však nesdílí Ústavní soud, když se ve svém rozhodnutí řidiče zastal. Přestože Ústavní soud rozhodoval o této otázce již v průběhu minulého roku, máme za to, že by nález neměl uniknout pozornosti čtenářům našich stránek. Jde totiž podle našeho názoru o rozhodnutí racionální a spravedlivé.

Pojďme si úvodem v krátkosti připomenout, o co se v dané věci jednalo. Nešťastná nehoda se stala na parkovišti před jedním obchodním domem. Když se řidič vracel ke svému zaparkovanému autu, všiml si nedaleko stojících žen a v jejich blízkosti též ročního dítěte. Nic nenasvědčovalo tomu, že by ženy nevěnovaly dítěti dostatečnou pozornost. Nasedl proto do svého vozu, který nestál bezprostředně vedle stojících žen a začal pomalu couvat. Při tom však došlo ke střetu s dítětem, které se v nestřeženém okamžiku vzdálilo od obou žen. Způsobené poranění dítěte bylo bohužel smrtelné.

Obecné soudy zaujaly ve věci zjednodušeně řečeno takový názor, že měl řidič automaticky předjímat, že se dítě může vzdálit od dospělých žen a měl proto při couvání použít výstražný signál nebo couvat toliko za pomoci jiné pověřené osoby. Se závěry a postupem obecných soudů řidič auta nesouhlasil, a proto se obrátil se žádostí o ochranu na Ústavní soud.

Ústavní soud vyšel ve věci mimo jiné z takzvaného principu omezené důvěry v dopravě, jehož podstatou je skutečnost, že se řidič v rámci silničního provozu může spoléhat na to, že ostatní účastníci provozu budou dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, pokud z konkrétních okolností nebude vyplývat opak. Podle názoru Ústavního soudu neposoudily obecné soudy správně otázku, zda řidič mohl skutečně předvídat, že se roční dítě od dospělých osob nečekaně vzdálí a on takové dítě při couvání nemusí vidět. Na základě skutkových okolností případu dospěl Ústavní soud k závěru, že po řidiči auta nelze požadovat, aby z pouhé skutečnosti, že se osoby, které v blízkosti místa jeho couvání hlídají roční dítě, spolu baví, předvídal, že tyto osoby v budoucnu ztratí kontrolu nad pohybem tohoto dítěte. Podle Ústavního soudu nelze považovat za nepřiměřené, pokud řidič spoléhal na to, že dospělé ženy, dohlížející na roční dítě v prostoru parkoviště před obchodním domem, budou mít i nadále pod kontrolou a nedovolí mu vstoupit do dráhy couvání vozidla. Jinými slovy mohl řidič spoléhat na to, že dospělé osoby, dohlížející na malé dítě v prostoru parkoviště, tomuto dítěti zamezí samostatný nekontrolovaný pohyb po parkovišti a vběhnutí do dráhy jeho vozidla.

Ústavní soud považoval též za zjevně nepřiměřený a v praxi nerealizovatelný požadavek Nejvyššího soudu, aby řidič při couvání používal výstražný signál nebo couval za pomoci jiné pověřené osoby vždy, kdy mu postavení vozidla při couvání neumožňuje přehlédnout veškerý prostor za vozidlem a kdy mu může někdo vstoupit do prostoru za autem.

Na základě shora uvedených argumentů dal Ústavní soud řidiči za pravdu a všechna předchozí rozhodnutí obecných soudů zrušil. O vině či nevině řidiče tak musí obecné soudy rozhodnout znovu.

Copyright © 2000 – 2021, Kocián Šolc Balaštík
KŠB Institut | | Web ch

×