Nová bloková výjimka pro dohody o poskytování technologií25/08/04 / cata_european-union-news

Článek 81(1) ES obsahuje zákaz veškerých dohod a jednání ve vzájemné shodě mezi soutěžiteli a rozhodnutí jejich sdružení, které mohou vést k narušení obchodu mezi členskými státy EU a které mají za cíl nebo jejichž účinkem je vyloučení, omezení či narušení hospodářské soutěže. Článek 81(3) přitom umožňuje, aby se zákaz uvedený v článku 81(1) za určitých okolností neuplatnil, přičemž za tímto účelem stanoví čtyři podmínky.

Nařízení stanoví bližší podmínky, za nichž se tento zákaz nevztahuje na dohody o poskytování technologií. Jedná se o zcela nové nařízení, které nahrazuje předchozí nařízení Komise č. 240/96.

Nařízení se nadále vztahuje pouze na dohody uzavřené mezi dvěma soutěžiteli . Jak vyplývá z článku 2, musí se příslušná licenční smlouva týkat výroby smluvního zboží, tedy musí příjemci licence umožňovat využití poskytnuté technologie za účelem výroby výrobků či poskytování služeb. Výjimka ze zákazu vyplývající z Nařízení se uplatní po dobu trvání práva duševního vlastnictví k příslušné technologii, k níž se licence poskytuje, a v případě know-how po dobu, po níž toto zůstane nikoliv známé a všeobecně dostupné, resp. v případě, kdy se know-how stane známým v důsledku jednání nabyvatele licence, po dobu trvání smlouvy.

Uplatnění blokové výjimky ze zákazu ve smyslu Nařízení je nyní podmíněno splněním prahových hodnot podílu na relevantním trhu. V případě dohody mezi vzájemně soutěžícími podniky se bloková výjimka uplatní pouze tehdy, pokud jejich společný podíl na příslušném relevantním trhu technologií a výrobků nepřesáhne 20%, zatímco u dohody mezi vzájemně nesoutěžícími podniky tento podíl nesmí přesáhnout 30%, a to u žádného z nich. Podíl na trhu je přitom definován jako přítomnost technologie, na níž je poskytována licence, na relevantním výrobkovém trhu, tedy jako společný podíl předmětného zboží vyráběného jak poskytovatelem, tak nabyvatelem licence.

Nové již neuvádí taxativní výčet tzv. bilých (povolených), šedých (zřejmě povolených) a černých (zakázaných) ujednání. Nadále nicméně uvádí zúžený seznam nepovolených (tzv. hardcore) omezení, jejichž pouhé uvedení v dohodě bez ohledu na podíl na trhu vylučuje, aby dohoda jako celek mohla požívat výhody výjimky ze zákazu. V případě vzájemně soutěžících podniků se jedná zejména o ujednání, která mají za cíl omezení volnosti určovat ceny o cenách, omezení odbytu, rozdělení trhu či zákazníků (s výjimkami), omezení nabyvatele licence v možnosti využívat svoje vlastní technologie či omezení některé ze stran provádět výzkum a vývoj. U celé řady těchto nepovolených ujednání Nařízení rozlišuje mezi případy, kdy se jedná o tzv. vzájemné smlouvy, či nikoliv vzájemné smlouvy, přičemž u vzájemných smluv (tedy smluv, kterými si smluvní strany poskytují licence navzájem a kde se licence týká vzájemně soutěžících technologií) se tato omezení uplatňují přísněji.

Článek 5 stanoví určitá ujednání, která nejsou bez dalšího vyňata ze zákazu. Samotná skutečnost, že jsou součástí dohody o poskytnutí technologie, nebrání tomu, aby dohoda mohla požívat výhody blokové výjimky ve smyslu Nařízení, avšak je nutné posoudit protisoutěžní a prosoutěžní účinky takových ujednání. Mezi taková ujednání patří např. povinnost příjemce podpory poskytnout výhradní licenci poskytovali licence ke svým vlastním oddělitelných zlepšením poskytnuté technologie či jeho novým užitím takové technologie, povinnost příjemce podpory převést na poskytovatele licence práva k oddělitelným zlepšením či novým užitím poskytnuté technologie či povinnost příjemce licence nezpochybňovat práva duševního vlastnictví poskytovatele licence na společném trhu.

Dohody, které nepožívají výhody výjimky dle Nařízení nejsou automaticky považovány za nezákonné, avšak je u nich nutné individuálně posoudit jejich účinky na hospodářskou soutěž s ohledem na podmínky na relevantním trhu.

Komise nebo národní soutěžní úřady mohou odejmout výhodu výjimky ze zákazu ve vztahu k jednotlivým dohodám, které nesplňují podmínky článku 81(3) ES. V souladu s Pravidly stanovící principy pro posuzování dohod o poskytování technologií dle článku 81 ES v takovém případě nese důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že předmětná dohoda spadá pod zákaz dle článku 81(1) ES, a nikoliv pod článek 81(3), příslušný soutěžní úřad. Formou nařízení může Komise též stanovit, že se Nařízení nevztahuje v případě paralelních sítí podobných dohod o poskytování technologií, které se vztahují na více než 50% relevantního trhu.

Nařízení nabylo účinnosti 1. května 2004. Veškeré dohody o poskytování technologií tedy musí s okamžitou účinností splňovat podmínky v něm uvedené, s výjimkou dohod uzavřených před 30. 4. 2004, které splňovaly podmínky původního nařízení 240/96 a které je nutné uvést do souladu s Nařízením do 31. března 2006.