Státní podpora poskytovaná pro budování veřejně přístupné infrastruktury26/02/05 / cata_european-union-news

Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Valmont Nederland BV v. Komise Evropských společenství (T-274/01), ze dne 16. září 2004

Předmětné rozhodnutí Soudu prvního stupně (dále jen „SPS“) obsahuje doplňující pokyny k uplatňování pravidel o poskytování státních podpor v případech kompenzací za služby soukromých provozovatelů služeb poskytovaných ve veřejném zájmu.

Rozhodnutí se týkalo holandské společnosti, která byla v uvedeném řízení žalobcem. Tato společnost odkoupila od místních úřadů pozemek pro komerční účely. Následně se s příslušnými úřady neoficiálně dohodla, že na pozemku vybuduje veřejnosti přístupné parkoviště.

Později Komise Evropských společenství (dále jen „Komise“) zjistila, že cena, za kterou byl pozemek prodán, byla nižší než tržní cena, a daná transakce tedy mohla obsahovat nějakou formu státní podpory. Komise uznala, že též ostatní uživatelé mohli zdarma využívat parkoviště, zřízené na předmětném pozemku, a to včetně souvisejících služeb, jako je ochrana před zloději, skladování či vykládání zboží. Žalobce však nadále zůstával jako přednostní uživatel zařízení, a získal tak podporu z veřejných zdrojů.

Na základě uvedených skutečností Komise rozhodla, že zatímco polovina finanční podpory poskytnuté žalobci formou snížené kupní ceny byla efektivně postoupena ostatním uživatelům parkoviště, zbývající část byla výlučným příjmem žalobce a představuje státní podporu. Jelikož Komise nezjistila žádné zvláštní okolnosti odůvodňující přidělení státní podpory, prohlásila ji za nezákonnou a požádala holandské úřady o její zpětné vymáhání.

SPS odmítl rozhodnutí Komise jakožto svévolné a založené na nedostatečné analýze okolností případu. SPS také upozornil na skutečnost, že mimo žalobce mohli i další uživatelé trvale a bez jakékoli náhrady využívat majetek žalobce. Podle názoru SPS tedy žalobce poskytoval služby ve veřejném zájmu. V souladu se všeobecně akceptovanou judikaturou soudů ES měl tedy žalobce následné právo na přiměřenou náhradu.

Komise byla povinna posoudit, do jaké míry mohla podpora poskytnutá žalobci odrážet uvedenou přiměřenou náhradu. Proto zjištění Komise, podle kterých představuje přesně polovina poskytnuté podpory nezákonnou státní podporu, byla soudem, z důvodu nedostatku důkazů, posouzena jako svévolná a nepodložená.

Výsledkem řízení bylo, že SPS vyhověl návrhu společnosti Valmont Nederland BV a zrušil rozhodnutí Komise týkající se poskytnutí uvedené státní podpory.