Z judikatury NSS

Zajímavé judikáty Nejvyššího správního soudu v daňových věcech – prokazování obvyklé (referenční) ceny
Ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.4/2012 byl publikován rozsudek NSS z roku 2011 čj. Afs 74/2010-81. Podstata sporu spočívala ve správcem daně provedeném zvýšení základu daně daňového subjektu o rozdíl mezi sjednaným nájemným za bytové a nebytové prostory a výší nájemného za obdobné prostory, které by bylo podle zjištění správce daně sjednáno mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za obdobních podmínek (dále „referenční“ nebo „obvyklá“ cena). Krajský soud rozhodnutí správce daně i odvolacího orgánu potvrdil, proto se daňový subjekt obrátil na Nejvyšší správní soud.
NSS rozsudek krajského soudu zrušil a uložil mu povinnost zrušit i rozhodnutí finančního ředitelství a vrátit mu věc k dalšímu řízení. Z rozsudku vyplývají tyto zajímavé právní názory NSS
- v daňovém řízení platí zásada, že daňový subjekt nese jak povinnost tvrzení ve vztahu ke své daňové povinnosti, tak i břemeno důkazní k těmto svým tvrzením. V některých případech však toto obecné pravidlo neplatí a břemeno tvrzení i důkazní nese naopak správce daně. Tak je tomu právě v případě aplikace ustanovení § 23 odst. 7 věta prvá zákona o daních z příjmů, kdy správce daně upraví základ daně poplatníka, liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen obvyklých (pokud poplatník důvod rozdílu uspokojivě nedoloží). Důkazní břemeno ke všem skutečnostem, které jsou pro to rozhodné, nese správce daně;
- v první řadě musí být prokázáno, že se jedná o kapitálově nebo jinak spojené osoby ve smyslu § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. V případě, že je tato skutečnost prokázána, musí správce daně zjistit a prokázat výši referenční ceny, aby ji mohl porovnat s cenou sjednanou. Pokud správce daně rozdíl tímto způsobem prokáže, musí nechat poplatníkovi prostor, aby mohl zjištěný rozdíl mezi cenami uspokojivě vysvětlit;
- NSS velmi podrobně stanoví okolnosti, které mohou mít vliv na správné stanovení referenční ceny, které musí správce daně zjišťovat, správně zohledňovat a být schopen prokázat. Rovněž stanoví, že správce daně musí být schopen prokázat všechny podstatné parametry, za nichž byla cena mezi spojenými osobami sjednána. Nestačí pouhé zpochybnění tvrzení daňového subjektu.. Pokud by nebyl schopen tato tvrzení poplatníka vyvrátit, musel by z nich vycházet a případně je korigovat jinými důkazy.
Z rozsudku NSS rovněž vyplývá, jak důležité je uplatňovat námitky proti zjištěním a závěrům správce daně co nejdříve. Jelikož daňový subjekt až v kasační stížnosti uplatnil námitku, že správní orgány neprokázaly jakoukoli osobní spojitost mezi ním a nájemcem, jedná se o námitku nepřípustnou, neboť ji neuplatnil v řízení před krajským soudem, i když tak učinit mohl. NSS se proto touto námitkou nezabýval.
Další články
KŠB na business snídani v Ostravě představila digitální povinnosti pro rok 2026
KŠB uspořádala ve spolupráci s Krajskou hospodářskou komorou Moravskoslezského kraje business snídani na téma „Digitální povinnosti 2026: Kybernetická bezpečnost, e-commerce a přístupnost pod lupou“, která se konala 24. září 2026 v Ostravě, v prostorách Futurea v areálu Dolních Vítkovic.
KŠB jako poradce J&T Banky, Unicredit, PPF Banky, České spořitelny a Komerční banky u další fáze dluhopisového programu EMMA Capital
KŠB navazuje na své předchozí právní poradenství pro J&T, Unicredit a Českou spořitelnu při dluhopisovém programu investiční skupiny EMMA Capital, který i v druhé půlce roku zaznamenává výrazný zájem investorů na trhu.
Nejvyšší soud dal KŠB za pravdu: přirážka za velikost je při stanovení protiplnění ve squeeze-outech přípustná
KŠB zaznamenala významný úspěch před Nejvyšším soudem ČR, který svým rozsudkem ve věci sp. zn. 27 Cdo 1678/2025 zamítl dovolání žalobců a potvrdil rozhodnutí nižších soudů ve sporu o přiměřenost protiplnění za akcie společnosti Léčebné lázně Mariánské Lázně a.s. Společnost a jejího hlavního akcionáře v řízení zastupovali advokáti KŠB Radka Felgrová a Vlastimil Pihera.