Valná hromada v době nouzového stavu? Co přináší Lex Covid? AKTUALIZACE02
Poslanecká sněmovna na svém dlouhém zasedání, jež začalo dopoledne dne 8. 4. 2020 a skončilo nad ránem následujícího dne, schválila mimo jiné též návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, jenž byl předložen jako sněmovní tisk č. 807 (dále jen „lex covid“). Předmětný návrh zákona by měl být projednán Senátem na zasedání dne 16. 4. 2020.
Součástí této poměrně rozsáhlé právní úpravy různých oblastí jsou též opatření ve vztahu k právnickým osobám (Hlava IV). Jedno z opatření se zabývá rozhodováním orgánů právnických osob za současných mimořádných opatření (§ 19 lex covid). V této souvislosti považujeme za vhodné naznačit, jak se tato úprava dotkne valný hromad společností (jako příklad přitom uvádíme akciové společnosti), neboť současná krize zasahuje do období schvalování účetních závěrek, hospodářských výsledků, rozdělování zisku atd.
Předmětné ustanovení určuje, že orgán právnické osoby (tedy též valná hromada) může rozhodovat mimo zasedání v písemné formě nebo s využitím technických prostředků i tehdy, nepřipouští-li to zakladatelské právní jednání. To znamená, že i když např. stanovy akciové společnosti takovéto rozhodování nepřipouštějí, lze tento postup využít, a to po dobu trvání mimořádného opatření při epidemii, v jehož důsledku je znemožněno nebo podstatně znesnadněno konání zasedání orgánu právnické osoby, nejdéle však do 31. 12. 2020. Současně se v příslušném ustanovení určuje, že další podmínky rozhodování mimo zasedání orgánu v písemné formě nebo rozhodování orgánu s využitím technických prostředků stanovené zákonem, popřípadě stanovami, nejsou dotčeny. Jinak řečeno, pokud zákon či stanovy (stanovy asi spíše nikoli) obsahují určité podmínky pro takovýto postup, je třeba je dodržet. Pro případ, že zákon ani stanovy podmínky pro takovýto postup neobsahují, určí je v případě valné hromady statutární orgán (obvykle tedy představenstvo). Tyto podmínky musí být členům orgánu oznámeny v dostatečném předstihu před rozhodováním.
V prvé řadě je třeba vyjít z toho, jaké „formy“ může valná hromada (dále jen „VH“), resp. rozhodování akcionářů mít, přičemž zde je se primárně uplatní úprava obsažená v § 398 a dále v § 418 a násl. zákona o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“):
1. „Živá VH“
Takováto VH se reálně koná v reálném, resp. v jednom čase (dochází k setkání) a na jednom místě, což vychází z pravidla, že VH se standardně usnáší na zasedání za přítomnosti nebo jiné účasti akcionářů. Tato „živá“ přítomnost může být jedinou možností, případně může být navíc připuštěno (i) hlasování korespondenční (tedy distančně a předem podle § 167 odst. 4 ve spojení s § 398 odst. 4 ZOK) nebo (ii) připojení se elektronicky (virtuální účast v reálném čase - § 398 odst. 2 ZOK). Vždy však platí, že jde o reálně konanou VH a obě techniky jsou pouze doplňkové, přičemž akcionáři si je mohou zvolit jako alternativu k „živé“ účasti, ale nelze jim je vnutit jako jedinou možnost. Je zřejmé, že tento postup nemůže řešit faktický problém nemožnosti konání jednání VH.
2. „Virtuální VH“
V tomto případě se VH opět reálně koná v jednom čase (dochází k setkání), avšak již ne na jednom místě, tzn. akcionáři se spojují (setkávají) distančně prostřednictvím příslušné techniky (§ 398 odst. 2 ZOK) a orgány společnosti a orgány samotné VH tuto proceduru zajišťují a řídí. Jde tedy o plnohodnotnou VH bez „živé“ přítomnosti avšak s přítomností „virtuální“. S „živou VH“ ji spojuje interaktivnost, tedy faktická komunikace mezi akcionáři a orgány společnosti a VH, tzn. včetně vystoupení akcionářů (zejména předkládání žádostí o vysvětlení). Tato možnost je poměrně náročná na technické zajištění a připravenost společnosti umožnit plnohodnotnou účast všem akcionářům, pokud se budou chtít VH zúčastnit. Mimo jiné i z tohoto důvodu lze předpokládat, že se hodí pro spíše menší společnosti, přičemž společnosti, které mají tisíce či dokonce desítky tisíc akcionářů nebudou schopny za daného stavu věcí takovýto postup zajistit.
3. Rozhodování per rollam
Při tomto postupu se VH nekoná ani v jednom čase (nedochází k setkání) a ani na jednom místě, přičemž ani nejde o jednání VH v pravém smyslu, neboť nedochází k interaktivní komunikaci, ale probíhá rozhodování mimo VH (§ 398 odst. 2 ve spojení s § 418 a násl. ZOK). Tento postup za určitých podmínek zřejmě mohou využít v podstatě všechny akciové společnosti. Nicméně i v tomto případě je třeba vyřešit různé praktické i právní otázky či problémy, mezi které náleží identifikace akcionářů, vhodná volba hlasovací procedury, doručení návrhů k rozhodnutí, zajištění odpovědi na žádosti o vysvětlení, volba rozhodného dne u společností se zaknihovanými akciemi, (ne)možnost zajištění rozhodování o záležitostech, k nimž je třeba notářský zápis atd.
Návrh lex covid tedy nevytváří nové „formy“ konání VH, resp. rozhodování akcionářů, ani jejich kombinace. Pouze umožňuje, aby „formy“, které zákon zná, mohla v daném případě akciová společnost využít, ačkoli to její stanovy neumožňují. Další podmínky stanovené zákonem (ZOK), resp. stanovami nejsou dotčeny a musejí být dodrženy, přičemž je dána možnost, aby statutární orgán dořešil určité praktické otázky, na něž zákon nemyslí a stanovy je neupravují.