Jak může dopadnout stávající situace na vaše smluvní vztahy

Vyšší moc

Ustanovení § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („občanský zákoník“), ve svém odst. 1 stanoví, že poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se škůdce zprostí povinnosti k náhradě (liberuje se), pokud prokáže, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Současně však platí, že pokud překážka vznikla ze škůdcových osobních poměrů nebo až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, nebo jde o překážku, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, povinnosti k náhradě se nezprostí.

Pro vznik povinnosti nahradit škodu vzniklou porušením smlouvy (typicky například v důsledku prodlení s dodávkou zboží nebo nedodáním zboží), pokud se smluvní strany výslovně nedohodnou jinak, se nevyžaduje zavinění. Strana, která porušila smlouvu, tedy nemůže namítat, že ji nezavinila. Může se však ze zákonných důvodů povinnosti k náhradě škody zprostit tím, že prokáže existenci skutečnosti (události), která je označována jako vyšší moc (vis maior nebo force majeure). Judikatura českých soudů vymezuje vyšší moc jako kvalifikovanou náhodu, kterou není možné za daných podmínek ani při vynaložení veškerého úsilí nikým odvrátit vzhledem k její mimořádnosti a nepředvídatelnosti.[1] Jedná se tak o nepředvídatelnou objektivní skutečnost, nad kterou nemá člověk kontrolu a nemohl ji bezprostředně ovlivnit.

Smluvní strana, která povinnost ze smlouvy porušila, je povinna prokázat současné naplnění (a) mimořádnosti překážky (vymykající se pravidelnému běhu věci), (b) její nepředvídatelnosti (neočekávatelnosti při uzavírání smlouvy), (c) nepřekonatelnosti překážky (ani při vyvinutí nejvyššího rozumného úsilí ji nebylo možné zamezit či odvrátit) a (d) vzniku nezávisle na vůli strany, která smlouvu porušila (tedy bez jejího přičinění).

Zákon dále vymezuje i skutečnosti, které by sice mohly být považovány za zásah vyšší moci, přesto však nepřestavují důvod pro zproštění se odpovědnosti. Jsou jimi: (a) překážka vzniklá z osobních poměrů (nepříznivý zdravotní stav, rodinné poměr, zranění, nepříznivá finanční situace), (b) překážka vzniklá až v době, kdy už byla smluvní strana, která povinnost porušila, v prodlení s plněním smluvené povinnosti (pokud by se totiž škůdce choval podle smlouvy, tak by v době zásahu vyšší moci byla už smluvní povinnost splněna) a (c) překážka, kterou byla smluvní strana, která povinnost porušila, povinna podle smlouvy překonat (pokud strany s existencí překážky počítaly a škůdce se jí zavázal překonat).

U jednotlivých smluvních typů pak mohou být zákonem stanoveny zvláštní důvody pro zproštění se odpovědnosti. Tyto zvláštní důvody jsou stanoveny např. u smluv o skladování při škodě způsobené na věci (§ 2426 občanského zákoníku), u smluv o přepravě věci při škodě na zásilce (§ 2566 odst. 2 a 3 občanského zákoníku) apod.

Považujeme za vhodné doplnit, že budou-li uzavírány nové smlouvy, od chvíle, kdy je nákaza koronavirem nejen celospolečensky známá, ale byla dokonce prohlášena za pandemii, mohlo by být již velmi obtížené prokazovat nepředvídatelnost této skutečnosti. Překážka by se již nehodnotila subjektivně, zdali tato skutečnost zasahuje do daného podnikatelského odvětví, ale hodnotila by se objektivně, podle potenciálního hrozícího ohrožení zásahu do nemožnosti plnit své závazky. Z tohoto důvodu nelze než doporučit, aby při uzavírání nových smluv smluvní strany na tuto skutečnost pamatovaly. Pokud by nicméně došlo k výraznému zhoršení situace a ke zpřísnění nouzových opatření, bylo by nepochybně možné opětovně hovořit o uplatnění liberačního důvodu ve smyslu ustanovení § 2913 odst. 2 občanského zákoníku.

Podstatná změna okolností

Důsledky spojené s epidemií koronaviru mohou potenciálně založit podstatnou změnu okolností ve smyslu § 1765 občanského zákoníku. Toto ustanovení stanoví, že dojde-li ke změně okolností tak je podstatné, že změna založí v právech a povinnostech smluvních stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě nebo se dokonce i soudně bránit a požadovat změnu nebo zrušení smlouvy ve smyslu § 1766 občanského zákoníku. V takovém případě musí prokázat, že změnu okolností nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Prakticky se jedná obnovení rovnováhy mezi smluvními stranami, kdy soud by měl vycházet ze stejných ekonomických úvah jako smluvní strany, když smlouvu vzájemně uzavíraly.

Uplatnění shora uvedeného práva však neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění a nese tak následky případného prodlení. Současně zákon stanoví, že shora uvedené právo dotčené straně nevznikne, pokud na sebe převzala nebezpečí změny okolností. Podmínkou pro možnou aplikaci ustanovení § 1765, resp. § 1766 občanského zákoníku je, že si strany jeho aplikaci ve smlouvě nebo obchodních podmínkách při uzavírání smlouvy nevyloučily.

Následná nemožnost plnění závazku

Uvažovat lze dále i o aplikaci § 2006 občanského zákoníku, který stanoví, že stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění však není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době. Nemožnost plnění prokazuje dlužník.

Objektivně je nesplnitelným takový závazek, pokud je jeho splnění nemožné nejen pro zavázanou stranu, ale i pro kohokoli jiného, a to proto, že se po uzavření smlouvy stalo fakticky (fyzicky) či právně (fakticky možné, ale zákonem zakázané) nemožné, anebo proto, že plnění je vázáno na konkrétní osobu (která například zemřela). Je přitom třeba upozornit, že o trvale nesplnitelný závazek nepůjde, pokud důvodem právní nemožnosti plnění bude právní předpis s ohraničenou (od počátku omezenou) účinností.

Odstoupení od smlouvy

Jakýkoliv z výše uvedených mechanismů zproštění se smluvní odpovědnosti bude aplikovatelný pouze v případě, že smluvní strany nebyly schopny plnit své povinnosti vyplývající ze smlouvy bezprostředně (v příčinné souvislosti) z důvodu pandemie koronaviru. Pro úplnost upozorňujeme, že pokud by byla situace spojená s pandemií koronaviru a krizovými opatřeními důvodem pro zproštění se odpovědnosti za škodu (způsobenou porušením smluvních povinností jednou ze smluvních stran v příčinné souvislosti s tímto důvodem), tak faktické porušení smlouvy jako takové nezanikne.

Aplikovatelná by tak mohla být ustanovení o právu na odstoupení od smlouvy při nedodržení smluvních povinností druhou smluvní stranou nebo ujednání o smluvní pokutě či úrocích z prodlení.

Smluvní nároky dle práva EU

Obecné smluvní principy se do jisté míry uplatní i v oblasti přeshraničních vztahů. Primárně bude zapotřebí zkoumat, zdali je v těchto vztazích přítomný i mezinárodní prvek. Vzhledem k tomu, že se jedná o pandemii, tak bude třeba i zkoumat, které orgány konkrétních států (zpravidla soudy) jsou příslušné v rozhodování sporů, resp. k výkladu smluvních ujednání, skutkových okolností a práva daného státu. Od určení orgánů, které se budou právem zabývat, bude zapotřebí zjistit především z kolizních norem daného státu, jaké bude právo rozhodné pro danou smlouvu. Právě výkladem práva rozhodného a smlouvy lze dospět k názoru, do jaké míry se liší právní úprava daného státu od výše uvedené české právní úpravy. Obecně lze předpokládat, že prakticky veškeré právní řády mají vlastní úpravu vyšší moci, která by se tak v tomto ohledu uplatnila.

Výklad právní úpravy, smlouvy a potenciální nároky bude zapotřebí vykládat i v mezích imperativních norem, kterými mohou být již zmíněná mimořádná opatření nebo jiná karanténní opatření. K aplikaci imperativních norem se přihlédne vždy bez ohledu na rozhodné právo, neboť se jedná u ustanovení zásadního významu, na jehož použití je vždy zapotřebí trvat, jak plyne z čl. 9 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy („Řím I“). Toto ustanovení přikazuje soudům vždy aplikovat imperativní normy, spadá-li situace do jejich působnosti. Článek 9 odst. 3 Řím I stanovuje dokonce i povinnost soudu aplikovat imperativní normy státu v němž měla být smlouvy plněna. Bude tak zapotřebí vždy zkoumat, zdali konkrétní imperativní normy, resp. mimořádné opatření nebo jiné karanténní opatření, mají skutečná vliv na plnění nebo neplnění smlouvy.

Smluvní nároky dle CISG

V Čínské lidové republice („Čína“) se nachází epicentrum epidemie koronaviru, které do značné míry ovlivňuje tamní trh. S ohledem na skutečnost, že většina výrobní síly byla v průběhu posledních let převedena právě do Číny, tak evidujeme potenciální nároky společností vůči dodavatelům z Číny. Čína je kontrahentem Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (Vídeňská úmluva) („CISG“), která se uplatní, pokud některá ze stran má sídlo ve státě, který je kontrahentem CISG nebo si strany CISG zvolily jako právo rozhodné.

Vycházíme-li z předpokladu, že by byl aplikovatelný článek 79 CISG, který upravuje: „Strana není odpovědná za nesplnění jakékoli povinnosti, jestliže prokáže, že toto nesplnění bylo způsobeno překážkou, která nezávisela na její vůli, a ohledně které nebylo možno rozumně očekávat, že by s ní strana počítala v době uzavření smlouvy, nebo že by tuto překážku nebo její důsledky odvrátila nebo překonala.“, tak je zapotřebí zhodnotit skutkové okolnosti každého jednotlivého případu, zdali lze vůbec uvažovat o potenciální liberaci při nesplnění smluvní povinnosti.

Smluvní strana musí totiž prokázat, že se jednalo o nezvladatelnou příčinu, která je mimo oblast vlivu dlužníka. Typickými příčinami mimo sféru odpovědnosti jsou především přírodní události, jako povodně, zemětřesení, bouře, údery blesku, oheň, sucho nebo mráz a podobně. Obdobně je tomu v případě epidemií (viz např. Tichý, L. CISG (Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 412, a srov. S. Tang In: Conflict of law). Podstatné také je, aby byla příčina kauzálně propojena s neplněním smluvní povinnosti.

Souběžně musí být splněna podmínka nepředvídatelnosti a nevyhnutelnosti těchto příčin. Nepředvídatelnost lze definovat jako vnější překážku, která nebyla smluvní straně v době uzavření smlouvy známa nebo že ji nemohla vzít v úvahu. Znamená to, jinak řečeno, že mohl-li by dlužník takovou překážku rozpoznat, tak se nemůže odpovědnost zprostit. Samotné nepředvídatelné vnější překážky nezprošťují dlužníka odpovědnosti, mohl-li se jim dlužník vyhnout nebo je, resp. jejich následky překonat. Dlužník tak musí vyvinout veškeré možné úsilí k splnění svých smluvních povinností (srov. Tichý, L. CISG (Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 412.

[1] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2911/2006.

• Zpět na úvodní stránku