Zásada rovného zacházení s muži a ženami, pravidla jejich rovného odměňování

Předmětem tohoto řízení je spor mezi společností North Western Health Board a její zaměstnankyní, paní McKenna, ohledně výše odměny, kterou pobírala během nepřítomnosti v práci v důsledku nemoci související s jejím těhotenstvím, a započtení této doby nepřítomnosti v práci do maximálního celkového počtu dní placené nemocenské, na niž má zaměstnanec za stanovené období nárok podle plánu pro platby nemocenské přijatého zaměstnavatelem.

Podstatou sporu bylo tvrzení paní McKenna, že se v rozporu se Směrnicí 76/207, která upravuje realizaci zásad rovného zacházení s muži a ženami, pokud jde o pracovní podmínky, o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání, ze dne 9. února 1976 (ÚV L 39 [1976], str. 40), stala obětí diskriminace, poněvadž k její nemoci související s těhotenstvím bylo přistupováno jako k „běžné“ nemoci a doba její nepřítomnosti v práci byla započtena do jejího celkového nároku na nemocenskou. Paní McKenna dále argumentovala tím, že zkrácení její odměny na polovinu po dobu, během níž měla nárok na odměnu v plné výši, je nerovným zacházením v oblasti odměňování, které je v rozporu s článkem 141 Smlouvy ES a Směrnicí 75/117, která upravuje sbližování právních předpisů v oblasti uplatňování zásady rovného odměňování za práci pro muže a ženy, ze dne 10. února 1975 (ÚV [1975] L 45, str. 19).

Evropský soudní dvůr (dále jen „ESD“) nejprve zjistil, že předmětný plán, podle něhož dochází ke snížení odměny, případně k úplnému vyčerpání nároku na odměnu, funguje automaticky na základě aritmetického součtu dní nepřítomnosti v práci z důvodu nemoci. Takový plán, který působí shodně vůči ženám trpícím nemocemi souvisejícími s těhotenstvím a ostatním zaměstnancům trpícím nemocemi, které s těhotenstvím nesouvisí, spadá pod článek 141 Smlouvy ES a Směrnici 75/117.

Po následném podrobném posouzení dalších komunitárních právních předpisů ESD uvedl, že zaměstnankyně:

(i) nemůže být z důvodu jejího stavu propuštěna z práce během mateřské dovolené ani před nástupem na mateřskou dovolenou z důvodu nemoci související s těhotenstvím, která nastala před začátkem mateřské dovolené,

(ii) může být v oprávněných případech propuštěna z práce z důvodu nemoci související s těhotenstvím nebo porodem, jež nastala po skončení mateřské dovolené,

(iii) může být v oprávněných případech podrobena snížení odměny během mateřské dovolené nebo po jejím skončení z důvodu nemoci související s těhotenstvím nebo porodem, která nastala po skončení mateřské dovolené.

ESD dále potvrdil, že podle článku 141 Smlouvy ES a Směrnice 75/117 nejsou za diskriminaci na základě pohlaví považovány následující případy:

(i) pravidlo plánu pro platby nemocenské, podle něhož u zaměstnankyň nepřítomných v práci před nástupem na mateřskou dovolenou z důvodu nemoci související s jejich těhotenstvím a u ostatních zaměstnanců nepřítomných v práci z důvodu jakékoliv jiné nemoci dochází ke snížení odměny, pokud nepřítomnost přesahuje určitou dobu za předpokladu, že zaměstnankyně mají stejné postavení jako zaměstnanci, kteří nejsou přítomni v práci z důvodu nemoci, a výše odměny není tak nízká, aby narušila cíl chránit těhotné zaměstnankyně;

(ii) pravidlo plánu pro platby nemocenské, podle něhož lze započíst nepřítomnost v práci z důvodu nemoci do maximálního celkového počtu dní placené nemocenské, na niž má zaměstnanec za stanovené období nárok, bez ohledu na to, zda se jedná o nemoc související s těhotenstvím či nikoliv, avšak pouze za předpokladu, že započtení nepřítomnosti v práci z důvodu nemoci související s těhotenstvím nebude mít za následek, že zaměstnankyně bude po dobu své nepřítomnosti v práci po skončení mateřské dovolené pobírat v důsledku uvedeného započtení nižší odměnu než je minimální částka, na kterou by měla nárok během nemoci, která nastala v těhotenství.