Svoboda usazování; přeshraniční přemístění sídla společnosti

V případu šlo tedy mj. o otázku, zda se maďarská společnost může za účelem přemístění sídla dovolávat článků 43 a 48 Smlouvy o založení Evropského společenství, zaručujících svobodu usazování a volný pohyb osob.

ESD ve svém rozsudku vyšel z toho, že právní základ společností vychází z národních právních systémů členských států, na jejichž základě tyto společnosti vznikají, fungují a zanikají.

Konstatuje, že rozdíly ve vnitrostátních právních úpravách nebyly vyřešeny pravidly, jimiž se řídí svoboda usazování; tento problém musí být teprve vyřešen legislativní činností a prací na odpovídající úpravě. Jelikož v současné době neexistují jasné a jednotné evropské normy, které by situaci v tomto případu upravovaly, spočívá interpretace svobody usadit se v této oblasti na národních právních systémech.

Evropský soudní dvůr tedy rozhodl, že za současného stavu práva Společenství musí být články 43 a 48 ES vykládány tak, že nebrání právní úpravě členského státu, která nedovoluje společnosti založené podle práva tohoto státu přemístit své sídlo do jiného členského státu, a zároveň být považována i nadále za společnost, která se řídí vnitrostátním právem členského státu, podle jehož právní úpravy byla založena.

Na druhou stranu ESD ve svém rozsudku zdůraznil, že tento případ je nutno odlišit od situace, kdy se společnost rozhodne přesunout svoje sídlo do jiného členského státu a zároveň se i právně přetransformuje podle práva státu, do kterého svoje sídlo přemístí. V tomto druhém případě nemají členské státy právo společnostem v přemístění jejích sídla bránit.

Na svém březnovém zasedání přijal v této souvislosti Evropský parlament usnesení, kde vyzval Evropskou Komisi, aby posoudila dopady tohoto rozhodnutí na současnou evropskou legislativu a také připravované Nařízení o Evropské soukromé společnosti.