Příslušnost pro zahájení hlavního úpadkového řízení

V případě Eurofood vysvětil ESD právo soudu členského státu zahájit hlavníúpadkové řízení ve smyslu Nařízení ES Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května2000 o úpadkovém řízení („Nařízení č. 1346“). V zásadě se ESDvyslovil v tom směru, že pro zahájení hlavního úpadkového řízení, týkajícího semajetku dlužníka situovaného ve všech členských státech, je příslušný soud tohočlenského státu, v němž se nachází sídlo dlužníka, ledaže existují objektivní azjistitelné okolnosti, na základě kterých lze dojít k závěru, že hlavní zájmydlužníka jsou soustředěny v jiném členském státě. Rozsudek ESD tak poskytujevodítko k výkladu koncepce „soustředění hlavních zájmů“, tak jak ji chápeNařízení č. 1346.

Podle Nařízení č. 1346 je pro zahájení hlavního úpadkového řízení protidlužníkovi příslušný členský stát, v němž se soustřeďují jeho hlavní zájmy.V případě právnické osoby Nařízení č. 1346 presumuje, že místem, kde sesoustředí hlavní zájmy dlužníka je ten stát, ve kterém je jeho sídlo, ledažeexistuje důkaz o opaku.

Eurofood, irská dceřiná společnost Parmalat SpA (italského subjektu vmimořádné nucené správě od roku 2003), poskytla jisté finanční prostředkyskupině Parmalat. Po zavedení mimořádné nucené správy mateřské společnostiEurofood – italské společnosti Parmalat SpA v roce 2003 požádala Bank of Americao likvidaci společnosti Eurofood pro její dluhy, což irský vrchní soudakceptoval, a v lednu 2004 jmenoval irského prozatímního likvidátora. V únoru2004 na příkaz italského konkurzního správce společnosti Parmalat byla naspolečnost Eurofood uvalena mimořádná nucená správa ze strany italskéhokonkurzního správce v Itálii na základě toho, že hlavní zájmy společnostiEurofood jsou soustředěny v Itálii. Tento předpoklad se zakládal na skutečnosti,že Eurofood je dceřiná společnost ze sta procent vlastněná společností ParmalatSpA, jež měla na starost především financování celé skupiny Parmalat. Irskývrchní soud však odmítl uznat nucenou správu v Itálii, přičemž rozhodnutí tohotosoudu bylo napadeno italským nuceným správcem.

ESD dospěl k závěru, že vyvratitelná domněnka stanovená zákonodárcemSpolečenství ve prospěch sídla pro určení místa, kde jsou soustředěny hlavnízájmy společnosti, která je dlužníkem, může být vyvrácena pouze tehdy, jestližeexistují objektivní a třetími osobami zjistitelné skutečnosti, jež umožníprokázat existenci situace odlišné od té, kterou má odrážet umístění do místapředmětného sídla. Podle názoru ESD by tomu tak mohlo být zejména v případěspolečnosti typu „poštovní schránky“, která nevykonává žádnou činnost na územíčlenského státu, kde se nachází její sídlo. Naopak vykonává-li společnost svoučinnost na území členského státu, kde se nachází její sídlo, pouhá skutečnost,že mateřská společnost se sídlem v jiném členském státě může kontrolovat nebokontroluje její rozhodnutí v hospodářské oblasti, nestačí k vyvrácení domněnkystanovené Nařízením č. 1346.

ESD dále konstatoval, že zásada vzájemné důvěry vyžaduje, aby soudy jinýchčlenských států uznaly rozhodnutí o zahájení hlavního úpadkového řízení, aniž bymohly přezkoumat příslušnost soudu členského státu, ve kterém bylo řízenízahájeno.

ESD stanovil kritéria pro vymezení „zahájení úpadkového řízení“ v souladu sNařízením č. 1346. Rozhodnutí zahájit úpadkové řízení zahrnuje (i) zbavenídlužníka pravomoci hospodaření a (ii) jmenování likvidátora uvedeného v PřílozeC Nařízení. Takové zbavení pravomoci hospodaření znamená, že dlužník ztrácímožnost nakládat se svým majetkem.

ESD formuloval závěr, že hlavní úpadkové řízení zahájené soudem členskéhostátu musí být uznáno soudy ostatních členských států, aniž by tyto soudy bylyoprávněny přezkoumávat příslušnost soudu státu, ve kterém bylo řízenízahájeno.

V této souvislosti dále ESD upřesnil, že členský stát může odmítnout uznatúpadkové řízení zahájené v jiném členském státě, jestliže bylo rozhodnutí ozahájení řízení přijato při zjevném porušení základního práva být vyslechnut,kterého požívá osoba dotčená takovým řízením.

Rozsudek v případě Eurofood lze považovat za potvrzení některých hlavníchzásad, na nichž spočívá jak Nařízení č. 1346 tak komunitární úpadkovépřeshraniční případy (třeba zásada jednoho hlavního úpadkového řízení, uznání avzájemná důvěra, zásada rovných pozic).