Ochranné známky – důvody pro zamítnutí registrace

Tímto rozsudkem Evropský soudní dvůr (dále jen „ESD“) zrušil rozsudek Soudu prvního stupně (dále jen „SPS“), podle kterého Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu (ochranné známky a designy) (dále jen „OHIM“) svým rozhodnutím o zamítnutí žádosti na registraci výrazu „SAT.2“ jako ochranné známky Společenství (Community Trade Mark) pro služby související se satelitním vysíláním neporušil článek 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 40/94, o ochranné známce Společenství, ze dne 20. prosince 1993 (dále jen „Nařízení“).

Článek 7 odst. 1 písm. b) Nařízení stanoví, že jako ochrannou známku Společenství nelze registrovat ochrannou známku, které chybí rozlišovací způsobilost (ekvivalent ustanovení článku 3 odst. 1 písm. b) První směrnice Rady č. 89/104/EHS z 21. prosince 1988, o přibližování právních úprav členských států v oblasti ochranných známek). OHIM zamítl registrovat ochrannou známku „SAT.2“, jelikož dospěl k závěru, že žádná z částí tohoto výrazu, tj. ani slovní část „SAT“ ani číslice „2“, nemají rozlišovací způsobilost, a jelikož jej nemá ani výraz jako celek, nemůže být registrován jako ochranná známka.

ESD v souladu se svojí předchozí judikaturou připomněl, že základní funkcí ochranné známky je umožnit spotřebiteli rozlišit výrobky a služby pocházející od jednoho výrobce od výrobků a služeb jiného výrobce. Aby bylo možno rozhodnout, zda je určité označení schopné tuto funkci plnit, je třeba jej posoudit z pohledu relevantní veřejnosti složené z průměrných spotřebitelů, tj. takových, které lze považovat za průměrně informované, pozorné a obezřetné. Navíc jsou všechny důvody k zamítnutí registrace uvedené v Nařízení vzájemně nezávislé, a musí se tudíž posuzovat samostatně a z pohledu veřejného zájmu, který tyto jednotlivé důvody vyjadřují.

V případě ochranné známky složené z více slov nebo ze slov a čísel, je možno každou z těchto částí posoudit samostatně, avšak v každém případě musí být známka hodnocena i jako celek. Pouze na základě skutečnosti, že jednotlivé části tvořící ochrannou známku nemají rozlišovací způsobilost při jejich samostatném posouzení, nelze dospět k závěru, že rozlišovací způsobilost nemá ani jejich kombinace.

SPS posuzoval označení „SAT.2“ na základě samostatné analýzy jednotlivých prvků, z nichž je výraz složen, namísto toho, aby k hodnocení přistoupil na základě celkového vnímání daného označení průměrným spotřebitelem.

SPS dále založil svůj rozsudek na kritériu, podle něhož nelze registrovat ochranné známky, které by mohly být běžně používány v obchodním styku k prezentaci výrobků a služeb. Uvedené kritérium je významné v kontextu ustanovení článku 7 odst. 1 písm. c) Nařízení (podle kterého nelze registrovat ochranné známky tvořené výlučně značkami nebo údaji sloužícími v obchodním styku na určení druhu, jakosti, množství, zamýšleného účelu použití, hodnoty, zeměpisného označení původu, okamžiku výroby zboží či poskytnutí služeb nebo jiných vlastností výrobků a služeb), není však relevantní při posouzení podle článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení.

ESD nakonec shrnul, že způsob, jakým je výraz „SAT.2“ vytvořen, není neobyčejný a kombinace slova „SAT“ a číslice „2“ oddělených tečkou nepředstavuje žádný vyšší stupeň vynalézavosti. Jen na základě toho však nelze dospět k závěru, že toto označení jako celek nemá rozlišovací způsobilost. Registrace označení jako ochranné známky totiž není podmíněna určitým stupněm umělecké tvořivosti nebo představivosti na straně majitele této ochranné známky. Dostačující je, aby ochranná známka umožňovala relevantní veřejnosti identifikovat původ výrobků nebo služeb chráněných touto ochrannou známkou a odlišit je od výrobků nebo služeb jiných subjektů.