Volný pohyb zboží - biocidy

Předmětný rozsudek ESD je kombinovanou aplikací jednak pravidel ES, která harmonizují jednotlivé právní řády členských států (směrnice č. 98/8/ES o uvádění biocidů na trh – „Směrnice“), jednak základních ustanovení Smlouvy ES v oblasti volného pohybu zboží (články 28 a 30 Smlouvy ES).

Národní soud se obrátil na Evropský soudní dvůr s předběžnou otázkou v rámci trestního řízení proti panu Schreiberovi v souvislostí s tím, že v Itálii uvedl na trh bloky červeného cedrového dřeva, které mají přirozené odpuzující účinky proti molům. Tento výrobek byl legálně uveden na trh v Německu bez povinnosti získat předchozí povolení k uvedení na trh. Příslušná ustanovení italského práva však k uvedení na trh vyžadovala předchozí povolení.

V souladu se Směrnicí jsou biocidy definovány jako aktivní látky a přípravky, které obsahují jednu či více aktivních látek a jejichž účelem je zničit, odpudit či zneškodnit určitý škodlivý organismus, zneutralizovat jeho účinky či jinak na něj vyvinout kontrolující účinek, a to chemickými či biologickými prostředky. Na výrobky, které spadají pod definici biocidů, se vztahuje povinnost povolení. Směrnice vytváří další dvě kategorie, a sice kategorii biocidů s nízkým rizikem, u níž se vyžaduje pouze registrace a zařazení do přílohy IA Směrnice, a základní látky, které lze uvádět na trh, pokud jsou zařazeny na seznam tvořící přílohu IB Směrnice.

Nicméně se ohledem na skutečnost, že Směrnice dosud není plně provedena, resp. že její přílohy dosud nejsou dokončeny, ESD dospěl k závěru, že účinek harmonizace ze Směrnice vyplývající se v současné době omezuje pouze na definici biocidů. Bloky červeného cedrového dřeva s přirozeným moly odpuzujícím účinkem pod tuto definici spadají.

Jelikož ostatní pravidla uvedená ve Směrnice nejsou zatím účinná, ESD má za to, že posouzení národních právních předpisů (v části, která se netýká definice biocidálních výrobků) musí provést ve vztahu k článkům 28 a 30 Smlouvy ES, které se týkají volného pohybu zboží. ESD aplikoval již zavedené principy a dospěl k závěru, že požadavek stanovený italskými právními předpisy na povolení k uvedení na trh je překážkou volnému pohybu zboží mezi členskými státy, která je jako taková zakázána. Soud nicméně dospěl k závěru, že taková překážka (a) je odůvodněna s ohledem na to, že výrobek je nutné kvalifikovat jako biocid, který má potenciální škodlivé účinky na zdraví lidí, a (b) je přiměřená legitimnímu cíli ochrany veřejného zdraví dle článku 30 ES. V této souvislosti Soud výslovně připomněl, že skutečnost, že jeden členský stát (Německo) uplatňuje pravidla, která jsou méně přísná než pravidla druhého členského státu (Itálie), neznamená, že pravidla druhého státu jsou z pohledu práva ES nepřiměřená.

Soud v rozsudku připomíná, že až do doby plného provedení harmonizačních pravidel ES mohou členské státy nadále uplatňovat národní pravidla za podmínky, že se jedná o pravidla z pohledu Smlouvy ES legitimní, např. z hlediska ochrany veřejného zdraví (článek 30), a přiměřená. Soud se však nikterak nevyjadřuje k připravovaným předpisům na provedení směrnice č. 98/8/ES, a sice nařízení Komise č. 2032/2003/ES, kterým se mění nařízení č. 1896/2000/ES.