Úspěch KŠB v řízení před Nejvyšším správním soudem

RRTV uložila v roce 2009 společnosti CET 21 peněžitou pokutu kvůli tomu, že společnost v konkrétním případě nezajistila zřetelné oddělení reklamy od ostatních částí pořadu, jak jí to ukládal zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Proti uložené pokutě se CET 21 bránila u Městského soudu v Praze. Argumentovala tím, že RRTV údajně v napadeném rozhodnutí CET21 pouze odkázala na svá předchozí upozornění, aniž by se blíže zabývala obsahem rozhodnutí. V takovém případě nemohlo upozornění podle Městského soudu v Praze sloužit jako podklad pro uložení sankce.

RRTV však podala prostřednictvím KŠB proti rozhodnutí kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu (NSS), který věc předložil tzv. rozšířenému senátu, protože rozhodovací praxe NSS byla v dané oblasti rozporná. Klíčová pro posouzení rozšířeného senátu byla otázka výkladu pojmů „jednání vykazující v podstatných rysech znaky jako to, na jehož protiprávnost byl provozovatel upozorněn“. Jinak řečeno to, zda lze provozovateli televizního vysílání uložit pokutu např. za „skrytou“ reklamu i na základě dřívějšího upozornění RRTV, které se ovšem týkalo jiné skryté reklamy. NSS se nakonec přiklonil k názoru RRTV, že takto lze postupovat. V opačném případě by provozovatele televizního vysílání nešlo vůbec za protiprávní jednání sankčně postihnout, protože by mu k beztrestnosti vždy stačilo příslušný pořad nereprízovat.