Svoboda usazování: snížení daní mateřské společnosti z důvodu ztrát vzniklých v dceřiných společnostech působících v jiném členském státě

Dne 13. prosince 2005 vydal Velký senát Evropského soudního dvora (dále jen „ESD“) dlouho očekávaný rozsudek v oblasti svobody usazování upravené zejména v článcích 43 a 48 Smlouvy ES. Jednalo se o řízení o předběžné otázce, která byla ESD předložena v rámci rozhodování sporu mezi společností Marks & Spencer (dále jen „Žalobce“) a příslušným britským daňovým úřadem. Tento úřad zamítl žádost Žalobce o snížení daně ze zisku zdanitelného ve Spojeném království z důvodu ztrát vzniklých v jeho dceřiných společnostech se sídlem v Belgii, v Německu a ve Francii v letech 1998-2001. Všechny uvedené dceřiné společnosti vykonávaly svoji hospodářskou činnost v členském státě svého sídla a ve Spojeném království neměly stálou provozovnu, ani tam nevykonávaly žádnou hospodářskou aktivitu. Hlavním důvodem pro zamítnutí žádosti Žalobce byla skutečnost, že podle příslušné legislativy lze snížení daní skupiny přiznat pouze z důvodu ztrát vykázaných ve Spojeném království.

Soud rozhodující o shora popsaném sporu požádal ESD o zodpovězení předběžné otázky, zda jsou v rozporu s články 43 ES a 48 Smlouvy ES právní předpisy členského státu, které vylučují možnost, aby mateřská společnost se sídlem v tomto členském státě mohla ze svého zdanitelného zisku odečíst ztráty vzniklé v jiném členském státě v její dceřiné společnosti se sídlem na území tohoto jiného členského státu, zatímco tyto právní předpisy takovou možnost přiznávají, pokud se jedná o ztráty vzniklé v dceřiné společnosti, která má sídlo ve stejném členském státě jako její mateřská společnost. Jinými slovy, představuje-li takováto právní úprava omezení svobody usazování v rozporu s články 43 a 48 Smlouvy ES.

ESD v první řadě uvedl, že přestože regulace v oblasti přímých daní spadá do pravomoci národní legislativy jednotlivých členských států, musejí nicméně členské státy při výkonu této pravomoci dodržovat právo Společenství. Vzhledem k tomu, že snížení daní skupiny naznačeným způsobem představuje pro dotyčné společnosti zvýhodnění v oblasti finančních toků, mohlo by vyloučení tohoto zvýhodnění narušit výkon svobody usazování tím, že některé společnosti odradí od zřizování dceřiných společností v jiných členských státech. Z judikatury ESD jednoznačně vyplývá, že obdobná omezení lze připustit pouze v případě, že sledují legitimní cíl slučitelný se Smlouvou ES a že jsou odůvodněna naléhavými důvody obecného zájmu. Navíc musí být takováto omezení v souladu s principem proporcionality, tj. pro splnění daného cíle nelze překročit meze toho, co je k jeho splnění nezbytné.

Spojené království a další členské státy v pozici vedlejších účastníků argumentovaly tím, že zisky a ztráty jsou v daňové oblasti dvěma stranami téže mince, se kterými musí být zacházeno v rámci téhož daňového systému symetricky za účelem ochrany vyváženého rozdělení zdaňovací pravomoci mezi jednotlivými zúčastněnými členskými státy. Kdyby byly ztráty zohledněny v členském státě mateřské společnosti, existuje nebezpečí, že budou uplatněny dvakrát. Konečně kdyby nebyly ztráty zohledněny v členském státě sídla dceřiné společnosti, existuje nebezpečí daňového úniku.

Přestože ESD uvedl, že obavu ze snížení daňových příjmů nelze považovat za naléhavý důvod obecného zájmu, konstatoval, že taková omezující právní úprava jako právní úprava posuzovaná v původním řízení jednak sleduje legitimní cíle slučitelné se Smlouvou ES a představuje naléhavé důvody obecného zájmu a jednak je způsobilá zaručit uskutečnění uvedených cílů. Při posouzení, zda toto konkrétní omezení nevybočuje ze zásady proporcionality, však ESD dospěl k závěru, že v případě, kdy (a) dceřiná společnost vyčerpala možnosti zohlednění ztráty, které existují ve státě jejího sídla v rámci zdaňovacího období, kterého se týkala žádost o snížení daní, jakož i v rámci předcházejících zdaňovacích období, případně prostřednictvím převodu těchto ztrát na třetí osobu nebo započtením uvedených ztrát na zisky realizované dceřinou společností během předcházejících zdaňovacích období, a (b) neexistuje možnost, aby mohly být ztráty zahraniční dceřiné společnosti zohledněny ve státě jejího sídla v rámci budoucích zdaňovacích období buď jí samotnou nebo třetí osobou, zejména v případě převodu dceřiné společnosti na tuto třetí osobu, není princip proporcionality dodržen.

Ve výroku rozsudku pak ESD uvedl, že v situacích, kdy mateřská společnost bude schopna příslušným daňovým úřadům členského státu svého sídla prokázat, že splnila obě výše uvedené kumulativní podmínky, představovalo by vyloučení možnosti odečíst ztráty realizované jejími dceřinými společnostmi z jejího zisku rozpor se svobodou usazování vyjádřenou v článcích 43 a 48 Smlouvy ES. Závěry ESD v tomto konkrétním rozsudku jsou však použitelné výhradně ve vztahu k mateřským společnostem, jež mají sídlo v členském státě, který na národní úrovni umožňuje skupinové zdanění, tj. odpočet ztrát vzniklých v dceřiných společnostech usazených ve stejném členském státě, což v současné době není případ České republiky.