Pozornost věnovaná péči o duševní zdraví na pracovišti je správná, pravidla doporučená Evropským parlamentem však vyvolávají otázky

Tato legislativní iniciativa vzešla z toho, že se někteří poslanci domnívají, že současný rámec EU pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, zejména směrnice 89/391/EHS, stanoví obecné zásady prevence, ale neobsahuje dostatečně konkrétní, závazná nebo harmonizovaná ustanovení týkající se psychosociálních rizik spojených s prací. Provádění dohod evropských sociálních partnerů o pracovním stresu a o obtěžování a násilí na pracovišti je v jednotlivých členských státech a odvětvích stále nerovnoměrné, což vede k rozdílné úrovni ochrany pracovníků.

Vyzvali proto Evropskou komisi, aby předložila návrh zvláštní směrnice EU, která stanoví závazné minimální požadavky na prevenci, rozpoznávání a řízení psychosociálních rizik spojených s prací.

Obsáhlá úvodní ustanovení přijatého usnesení shrnují všechny aspekty, které v dnešní době atakují duševní zdraví všech osob na pracovišti. Vedle již delší dobu známých stresorů je specificky zmíněna i tzv. digitální mozková mlha způsobená nadměrným používáním nástrojů umělé inteligence. Stav digitální mozkové mlhy se vyznačuje především sníženou koncentrací, zhoršenými rozhodovacími schopnostmi, sníženou produktivitou a zvyšuje psychosociální stres.

Opakovaně až naléhavě se v usnesení Evropského parlamentu jako faktor způsobující stres objevuje nedostatek pracovních sil napříč všemi obory. Technologie, které by mohly v určitých oblastech tento problém snížit, zároveň mohou způsobovat také stres. Přispívají mimo jiné k pracovní izolaci.

Po pročtení doporučení Evropského parlamentu, co by mělo být v evropské směrnici obsaženo, není neopodstatněná obava, že zavedení požadovaných pravidel v navrženém rozsahu by zvýšilo index stresu na straně zaměstnavatelů a vedoucích pracovníků. Usnesení totiž zdůrazňuje například to, že individuální školení zaměstnanců nebo programy zaměřené na duševní pohodu na pracovišti nemohou nahradit zákonnou povinnost zaměstnavatele předcházet psychosociálním rizikům spojeným s prací prostřednictvím řádné organizace práce.

Zaměstnavatel by měl posuzovat psychosociální rizika pravidelně a vždy, dojde-li k významným změnám v organizaci práce, a to i třeba vyvolanými zvýšenou nemocností zaměstnanců. Zaměstnavatel by měl poté po posouzení rizik, které má být založeno na vědecky srovnatelných a ověřených metodách, přijmout akční plán, ve kterém by mimo jiné měl být obsažena opatření k řešení nedostatku pracovních sil, prostřednictvím odpovídajícího počtu zaměstnanců a pokud možno omezením monotónní práce.

U pracovníků, kteří dlouhodobě nejsou přítomni v práci v důsledku poškození zdraví souvisejícího s psychosociálními riziky, v případě, že se vrátí do práce, má zaměstnavatel vypracovat individuální plán návratu do práce.

Nepřekvapilo proto, že k návrhu bylo publikováno i menšinové stanovisko, které zejména uvádí, že povinností poslanců je nalézt rovnováhu mezi důstojnými pracovními podmínkami pro pracovníky na jedné straně a právem zaměstnavatelů řídit a organizovat podnik na straně druhé, což je způsob, jak konkrétně plní své poslání vytvářet prosperitu. Předložený návrh není podle menšinového stanoviska v tomto smyslu dostatečně vyvážený.

Evropská legislativní iniciativa k problematice psychosociálních rizik, stresu a duševnímu zdraví na pracovišti, která si klade za cíl větší harmonizaci pravidel v této oblasti, je sice teprve v počátcích, důsledky přijetí zamýšlených pravidel by však měly velký dopad na zaměstnavatele v Unii, a to jak v soukromém, tak ve veřejném sektoru. Proto budeme vývoj legislativy v této oblasti pozorně sledovat.

‍