Omezení internetového sázení přípustné

Ve sporu, kterého se rozhodnutí o předběžné otázce týká, proti sobě stojí portugalský státní podnik Santa Casa, který má zákonem přiznaný sázkařský monopol, a rakouská společnost Bwin, která je jedním z největších poskytovatelů online sázek na internetu v Evropské Unii. Společnost Bwin se stala v roce 2005 hlavním sponzorem portugalské fotbalové ligy, a tím ji bylo umožněno propagovat své logo při sportovních kláních i na internetových stránkách ligy. Skrze tyto stránky pak bylo možné navštívit portál společnosti Bwin a uzavírat zde individuální sportovní sázky.

Podle portugalského zákona č.282/2003 ovšem takovýmto jednáním došlo k narušení zákonem přiznaného sázkařského monopolu společnosti Santa Casa, a tím i ke spáchání správního deliktu. Tento předpis stanoví, že za správní delikt se mj. považuje:

• vývoj, pořádání nebo provozování her  elektronickou cestou v rozporu s výlučným režimem zakotveným v článku 2 dotčeného nařízení, jakož i vydávání, distribuce nebo prodej virtuálních vstupenek a reklama na losování, která se těchto her týkají, ať se konají na vnitrostátním území nebo v zahraničí.

Pravomoc vydat rozhodnutí o správním deliktu přiznává předpis současně jednomu z orgánů státního podniku Santa Casa. Tento orgán má pravomoc dozorovat, vyšetřovat eventuelně i trestat tu činnost, která podle něj zasahuje do činnosti zákonem vyhrazené pro státní podnik Santa Casa. Jako důsledek spáchání takového správního deliktu pak byly společnosti Bwin i portugalské fotbalové lize uloženy pokuty.

Protože společnost Bwin není v Portugalsku nijak usazena, hrozila zde kolize takto postavené vnitrostátní portugalské legislativy s primárním komunitárním právem, a to  článkem 49 Smlouvy o založení Evropského společenství, který jasně stanoví, že:

• jsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství pro státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném státě Společenství, než se nachází příjemce služeb.

Portugalský soud se s touto otázkou obrátil na Evropský soudní dvůr.

ESD pak v této věci rozhodl s ohledem na svou dřívější praxi poměrně nečekaně; dosud zastával názor, že na prvém místě musí být ochrana spotřebitele a že případné restrikce mají být omezeny na „konzistentní a systematická“ opatření. Nyní v rozhodnutí zejména uvádí:

• potírání trestné činnosti může být naléhavým důvodem obecného zájmu způsobilým odůvodnit omezení, pokud jde o hospodářské subjekty oprávněné nabízet služby v odvětví hazardních her
• s ohledem na velikost částek, které tyto hry umožňují vybírat, a výhry, které mohou hráčům nabízet, je zde zvýšené riziko deliktů a podvodů
• zákaz aktivit společností jako Bwin, které nabízejí hazardní hry po internetu, může být odůvodnitelný, pokud je zaměřen na potírání podvodů a dalších trestných činů.

Ve verdiktu proto konstatuje, že článek 49 Smlouvy o ES nebrání takové právní úpravě členského státu, jako je úprava posuzovaná v tomto řízení, která hospodářským subjektům jako je Bwin usazeným v jiných členských státech, v nichž legálně poskytují obdobné služby, zakazuje nabízet hazardní hry prostřednictvím internetu na území uvedeného členského státu.