Kolizní úprava smluvních závazkových vztahů v EU

Věcná působnost předpisu by měla být v souladu s Nařízením č. 44/2001 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I) a Nařízením č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).  Dopadá tedy na smluvní závazkové vztahy podle občanského a obchodního práva s výjimkou otázek právní způsobilosti, osobního stavu, rodinných vztahů, směnek a šeků, obchodních společností apod. Nařízení vychází z principu volby práva.  Článek 4 v odstavci 1 pak uvádí demonstrativní výčet smluvních typů, pro které se stanoví rozhodné právo. Nelze-li konkrétní smlouvu pod toto ustanovení podřadit, vychází se z práva strany, jejíž plnění je pro smlouvu charakteristické. Není-li ani takto možno rozhodné právo určit, uplatní se princip nejužšího spojení; smluvní vztah se bude řídit právem země, s níž je nejúžeji spojen. Nařízení obsahuje v článku 6 také specifickou úpravu pro spotřebitelské smlouvy.