Evropské sociální právo – Podpora v nezaměstnanosti

Belgickému občanu panu Géraldu De Cuyper byla v roce 1997 vyplácena podpora vnezaměstnanosti, a to na základě jeho předchozího zaměstnání v Belgii. V roce1999 prohlásil ve vztahu k Office national de l’emploi(“ONEM”), tj. belgickému úřadu práce, že žije i nadálev Belgii. Nato v roce 2000, když inspektoři z ONEM přezkoumávali pravdivostuvedeného vyjádření, pan De Cuyper připustil, že ve skutečnosti od ledna 1999již v Belgii nežije, a že pobývá ve Francii. Na základě tohoto zjištění mu byloodmítnuto další vyplácení podpory v nezaměstnanosti, s odůvodněním, že již dálenesplňuje požadavek setrvání na území dle belgického práva. ONEM proto požádalpana De Cuyper o vrácení podpor v nezaměstnanosti, vyplacených mu od ledna 1999.Pan De Cuyper napadl rozhodnutí ONEM u pracovního soudu v Bruselu, jenž seobrátil s předběžnou otázkou na Evropský soudní dvůr(“ESD”).

Co se týče podstaty podpory v nezaměstnanosti, dospěl ESD k závěru, že sejedná o dávku sociální podpory, na níž se vztahuje nařízení Rady (EHS) č.1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení nazaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníkypohybující se v rámci Společenství, ve znění pozdějších předpisů.(“Nařízení č. 1048”); a to v i v případě, že podle národníchpředpisů na příjemce podpory v nezaměstnanosti nevztahuje povinnost registrovatse jako žadatel o práci a tedy ve svém důsledku ani povinnost být v případěpráce k dispozici. V tomto ohledu ESD konstatoval, že skutečnost, ženezaměstnaný získal zákonnou výjimku, a nemá tak povinnost se registrovat jakožadatel o práci a ani povinnost přijmout jakoukoliv práci, neznamená, že se naněj nevztahuje povinnost zůstat k zastižení pro pracovní úřad v souladus Nařízením č. 1408 a alespoň do té míry být k zastižení pro úřad, aby mohlmonitorovat jeho pracovní a rodinnou situaci.

Dále, co se týče otázky, zdali je členský stát podle práva ES oprávněn učinitnárok na podporu v nezaměstnanosti závislým na pobytu na území dotčenéhočlenského státu, ESD poznamenal, že i když Smlouva o Evropských společenstvích(„SES“) stanovuje, že každý občan EU má právo volného pohybu apobytu na území členských států, právo usazování není bezpodmínečné. Toto právopodléhá omezením a podmínkám stanoveným v SES a opatřeními schválenými za účelemjejich prosazení.

Z tohoto pohledu Nařízení upravuje pouze dvě situace, v nichž je dotčenýčlenský stát povinen dovolit příjemci podpory v nezaměstnanosti usadit se naúzemí jiného členského státu, aby mu nárok na podporu příslušel i nadále, a tokdyž odejde nezaměstnaný do jiného členského státu za účelem hledání zaměstnánív daném členského státu, anebo když nezaměstnaný pobýval na území jinéhočlenského státu po dobu jeho posledního zaměstnání. Z dokumentů, které bylypředloženy ESD, je zřejmé, že ani jedna z těchto situací neodpovídá té v případupana De Cuyper.

ESD je toho názoru, že národní legislativa, která znevýhodňuje určité občanyjednoduše proto, že využívají svoji svobodu volného pohybu a setrvání v jinémčlenském státě, je omezením těchto svobod garantovaných každému občanu EU.V tomto případě ovšem, existence požadavku setrvání na území odpovídá potřeběmonitorovat pracovní a rodinou situaci nezaměstnaných. Příslušné ustanovenídovoluje inspektorům ONEM monitorovat, zdali došlo v případě příjemce podporyv nezaměstnanosti ke změnám, jež by mohly mít dopad na poskytnuté výhody.Odůvodnění ESD je založeno na objektivních důvodech veřejného zájmu nezávislýchna občanství dotčených osob. Prováděný monitoring, co se týče podporyv nezaměstnanosti, je monitoringem sui genesis, který ospravedlňujezavedení opatření, která jsou více restriktivní než ta, která jsou přijímána vevztahu k jiným dávkám.