Diskriminace v oblasti sociální podpory u migrujících pracovníků

Evropský soudní dvůr (dále jen „ESD“) byl požádán, aby přezkoumal příslušná ustanovení německé legislativy v oblasti sociálního zabezpečení, která se týkají postavení občanů jiných členských států zaměstnaných v německých ozbrojených silách.

Podle německého práva mají zaměstnanci po skončení pracovního poměru nárok na zvláštní sociální příspěvek, který má za cíl kompenzovat rozdíl mezi čistým příjmem zaměstnanců, který jim náležel jako odměna za jejich práci, a jejich příjmem dosahovaným po skončení jejich pracovního poměru.

Cílem příspěvku, jak poznamenal ESD, tedy bylo zajistit, aby dotčení zaměstnanci měli alespoň po určitou dobu po skončení pracovního poměru stejný celkový příjem, jako kdyby byli nadále zaměstnáni.

Řízení před ESD se týkalo občana Francie, který byl v minulosti zaměstnán v německých ozbrojených silách. Za dobu trvání pracovního poměru byl jeho příjem zdaňován ve Francii, v souladu se smlouvou o zamezení dvojího zdanění, uzavřenou mezi Německem a Francií. Podle francouzské daňové úpravy bylo jeho daňové zatížení nižší, než jaké by bylo při jeho zdaňování v Německu.

Po skončení služby mu byl přiznán nárok na uvedený sociální příspěvek. V souladu s napadenými německými předpisy byl však základ pro výpočet výše příspěvku snížen o daň, které by jeho příjem teoreticky podléhal v Německu.

ESD stanovil, že německá legislativa tímto ustanovením znevýhodňovala migrující pracovníky z členských států oproti občanům Německa. V uvedeném případě nedostal žalobce příspěvek dorovnávající jeho předcházející čistý příjem, když jeho původní hrubý příjem byl snížen o teoretickou německou daň, a nikoli o výši jím skutečně zaplacených daní ve Francii. U německých občanů však tento systém zaručoval plnou kompenzaci příjmů, jelikož jejich původní příjmy byly zdaňovány v Německu.

V důsledku výše uvedeného dospěl ESD k závěru, že zmiňovaná ustanovení německého práva jsou v rozporu s principem volného pohybu pracovníků, jak je implementován jednotlivými ustanoveními Nařízení č. 1612/68, ze dne 15. října 1968, o svobodě pohybu pracovníků v rámci ES.

Soud nepřijal žádná ospravedlnění porušení komunitárního práva. Upozornil, že administrativní komplikace, s nimiž se mohou německé orgány potýkat při zúčtování daní skutečně odvedených migrujícími pracovníky v jejich státech (členských státech EU), nemohou v žádném případě negativně ovlivňovat řádné uplatnění svobod zakotvených ve Smlouvě ES.