Daň z přidané hodnoty u leteckých společností

Tento případ se týká daňových předpisů komunitárního práva, které za určitých okolností osvobozují od daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) dodávky zboží a poskytování služeb leteckým společnostem vykonávajícím především mezinárodní přepravu.

Dánská letecká společnost, v dané věci žalobce, provozující lety na domácích i mezinárodních linkách, považovala dodávky zboží a služeb, týkající se obou druhů letů, za spadající pod uvedené osvobození od platby DPH. Národní daňové úřady naopak tvrdily, že výhodu spočívající v osvobození od DPH požívají pouze plnění související s mezinárodními lety.

Evropský soudní dvůr (dále jen „ESD“) ve svém rozhodnutí judikoval, že komunitární systém DPH principiálně požaduje zdanění veškerých plnění, ať již se jedná o zboží či služby. V tomto smyslu je nutné všechny výjimky ze zdanění vykládat restriktivně.

V této věci však ESD konstatoval, že sporné osvobození od daně se má týkat všech leteckých společností provozujících především mezinárodní lety bez ohledu na skutečnost, že některé z letů, které provozují, jsou domácí. Podle ESD je totiž osvobození od daně vázané na celkové postavení letecké společnosti a neváže se na jednotlivé lety, které tato společnost vykonává.

Výsledkem je, že letecké společnosti mohou přijímat plnění osvobozená od DPH stejně tak pro své mezinárodní lety, jako pro lety domácí, a to za předpokladu, že je bude možno kvalifikovat jako společnosti vykonávající především mezinárodní přepravu.

Národní soud se dále obrátil na ESD s otázkou týkající se vysvětlení pojmu „letecká společnost provozující především mezinárodní přepravu“ za účelem splnění podmínek pro výjimku ze zdanění DPH.

V odpovědi ESD uvedl, že je na národních soudech, aby určily, kterou konkrétní leteckou společnost je možné považovat za společnost, která vykonává především mezinárodní přepravu. Jako jedno z možných vodítek pro takové posouzení uvedl ESD hledisko poměru obratů z jednotlivých druhů přepravy vůči celkovému obratu společnosti.