Aktivní legitimace jednotlivců k podání žaloby na zrušení nařízení

Tímto rozsudkem Evropský soudní dvůr („ESD“) potvrdil svůj dosavadní postoj týkající se pojmu přípustnosti žaloby na zrušení nařízení, kterou podává fyzická či právnická osoba, a to na základě odst. 4 článku 230 ES. Evropský soudní dvůr zrušil rozsudek Soudu prvního stupně, který ve věci rozhodoval, a odmítl tak přijmout nový výklad tohoto ustanovení, o nějž se Soud prvního stupně pokusil.

Jégo-Quéré, francouzská rybářská společnost, při svém podnikání používala sítě, které byly v rozporu s nařízením Komise č. 1162/2001. Jégo-Quéré proto podala k Soudu prvního stupně žalobu na zrušení dvou ustanovení tohoto nařízení. Komise však namítla, že tato společnost nemá k podání žaloby aktivní legitimaci, a proto je žaloba nepřípustná.

V souladu s ustanovením odst. 4 článku 230, který upravuje žalobu na zrušení komunitárního aktu , kterou mohou podat tzv. neprivilegovaní žalobci, tedy fyzické a právnické osoby, stanoví, že taková osoba může žalobou napadnout pouze (1) rozhodnutí, které jí bylo adresováno, nebo (2) rozhodnutí, které ačkoliv má podobu nařízení či bylo adresováno jiné osobě, se jí bezprostředně a individuálně dotýká. V posledně jmenovaném případě je tedy nutné, aby byly splněny tři podmínky: musí se jednat o opatření, které je svou povahou obdobné rozhodnutí, žalobce jím musí být dotčen bezprostředně a dále, žalobcem jím musí být dotčen individuálně.

ESD v minulosti vyložil pojem individuálně dotčeného žalobce ve známém případu Plaumann & Co. proti Komisi (C-25/62, 1963). V souladu s touto judikaturou musí žalobce prokázat, že se jej předmětné rozhodnutí dotýká z důvodu určitých specifických vlastností, kterou jsou z jeho pohledu zvláště rozhodné, a nikoliv pouze na základě pouhé skutečnosti, že žalobce patří ke skupině osob, které jsou takovým rozhodnutím obecně dotčeny. Tento výklad však vedl k tomu, že prakticky žádný žalobce nebyl schopen splnit tuto podmínku, čímž byl de facto omezen přímý přístup žalobců k soudům ES.

Soud prvního stupně se rozhodl přijmout novou definici požadavku na individuální zájem žalobce, čímž by došlo k odchylce od dosavadní rozhodovací praxe ESD. Ačkoliv Soud prvního stupně uvedl, že v daném případě není žalobce individuálně dotčen, dospěl k závěru, že na procesní pravidla stanovená ve Smlouvě ES nelze ve světle Charty základních práva nadále nahlížet jako na pravidla, která zaručují právo na účinnou nápravu a která by dotčeným osobám umožnila napadnout zákonnost obecně aplikovatelných komunitárních aktů, které mají přímý dopad na jejich právní situaci. Soud první stupně tedy navrhl přehodnocení doposud striktní definice pojmu individuálního zájmu, a rozhodl, že společnost Jégo-Quéré je aktivně legitimována k podání žaloby na zrušení předmětného nařízení.

Proti tomuto rozhodnutí podala Komise odvolání k ESD. Soud ve svém rozsudku ze dne 1. dubna 2004 potvrdil svoje původní stanovisko k této otázce. Znovu zopakoval, že Smlouva ES založila úplný systém právních prostředků nápravy, které jsou určeny k zaručení účinné ochrany práv občanů v rámci komunitárního právního pořádku. Podle ESD však fyzické a právnické osoby, které sice z důvodu zmiňovaných podmínek pro aktivní legitimaci k podání žaloby (např. z důvodu, že nejsou individuálně dotčeny) nemohou napadnout obecně aplikovatelný komunitární přímo, mají v závislosti na konkrétním případu buď možnost nepřímo tvrdit neplatnost takových aktů v řízení před soudy ES v řízení dle článku 241 ES, nebo tak učinit v řízení před národními soudy a požádat takový soud o položení předběžné otázky k ESD dle článku 234 ES ohledně platnosti takového komunitárního aktu. ESD zdůraznil, že národní soudy mají povinnost vykládat a uplatňovat národní procesní předpisy, které se týkají výkonu práva na podání žaloby, takovým způsobem, která fyzickým a právnickým osobám umožní před soudy napadnout zákonnost rozhodnutí či jiného opatření, které se týká uplatnění obecně aplikovatelného komunitárního aktu na jejich osobu, a to na základě námitky neplatnosti takového komunitárního aktu. Každý členský stát je dle ESD povinen zřídit takový systém právních náprav a procesních pravidel, který zajistí respektování práva jednotlivců na účinnou soudní ochranu.

ESD tedy zrušil rozsudek Soudu prvního stupně a prohlásil žalobu Jégo-Quéré na zrušení dotčeného nařízení za nepřípustnou.