Žádost k Evropskému soudnímu dvoru o zodpovězení předběžné otázky podaná rozhodčím soudem

Případ se vyvinul ze sporu mezi zákazníky (turisty) a cestovní kanceláří ohledně ceny balíčku cestovních služeb. V souladu s rozhodčí doložkou obsaženou ve výchozí smlouvě mezi stranami sporu vznesli zákazníci své nároky u belgického rozhodčího soudu. Je třeba poznamenat, že podle belgického práva nemůže národní soud rozhodnout ve sporu mezi stranami, které se dohodly, že jejich spor bude rozhodnut v rozhodčím řízení.

Rozhodčí soud byl toho názoru, že výsledek sporu částečně závisel na výkladu konkrétních ustanovení komunitárního práva, a tak přerušil řízení a obrátil se k Evropskému soudnímu dvoru (dále jen „ESD“) s žádostí o zodpovězení předběžné otázky podle článku 234 Smlouvy o založení ES.

Zodpovězení předběžné otázky může být požadováno, jak stanoví Smlouva o založení ES, kterýmkoli „soudem či tribunálem členského státu“. Podle názoru ESD však belgický rozhodčí soud rozhodující o nárocích týkajících se turistiky nemůže splňovat nároky na národní soud či tribunál, a není tudíž v postavení, aby mohl žádat zodpovězení předběžných otázek.

ESD dále vysvětlil, že při posouzení, zda může konkrétní orgán formulovat žádosti o zodpovězení předběžných otázek, bude vzata v úvahu řada faktorů. Konkrétně bude ESD potřebovat ujištění, že (i) dotyčný orgán je založen na základě zákona, (ii) jedná se o stálý orgán, (iii) jeho pravomoc je obligatorní, (iv) jeho řízení probíhá mezi stranami (inter partes), (v) používá zákonná pravidla a (vi) je nezávislý.

Podle této doktríny tak nebude rozhodčí soud považován za soud či tribunál ve smyslu článku 234 Smlouvy o založení ES, pokud smluvní strany nemají zákonnou či faktickou povinnost postoupit svůj spor takovému soudu a orgány dotyčného členského státu nejsou zapojeny do rozhodování o volbě rozhodčího řízení, ani od těchto orgánů není požadováno, aby z vlastního popudu intervenovaly v řízení před rozhodcem.

ESD připustil, že vzhledem k výše uvedené rozhodčí smlouvě by běžný belgický soud musel veškerá podání od smluvních stran zamítnout jako nepřípustná. ESD však jednoznačně uvedl, že nestačí, označí-li za povinnou pravomoc rozhodčího soudu smluvní strany, protože, pokud by ve smlouvě mezi stranami žádná rozhodčí doložka smluvena nebyla, mohly by strany svůj spor předložit běžnému belgickému soudu.

Citovaný rozsudek potvrzuje dosavadní judikaturu ESD, podle níž se rozhodčí soudy obvykle nemohou obrátit na ESD za účelem zodpovězení předběžné otázky. Smluvní strany soukromoprávních smluv by si tudíž měly být vědomy toho, že zatímco využívají výhod, které poskytuje rozhodčí řízení v obchodních věcech, nebudou moci od rozhodčího soudu požadovat, aby si od ESD vyžádal instrukci v otázkách komunitárních aspektů jejich nároků.