Home » News » Artikel » ...

Nejvyšší správní soud vyjasnil otázku podmínky bezúhonnosti živnostníků

15. 8. 2016  |  Milan Šperl

Jednou ze základních podmínek provozování živnosti je takzvaná bezúhonnost. Za bezúhonnou osobu se přitom nepovažuje podle živnostenského zákona ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním. Otázkou, jakým způsobem vykládat onu „souvislost s podnikáním“, se zabýval v nedávné době Nejvyšší správní soud.

Nejprve konkrétní okolnosti: Správní orgán svým rozhodnutím zrušil panu Novákovi živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání „Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“, a to z důvodu ztráty bezúhonnosti ve smyslu živnostenského zákona. Podkladem rozhodnutí správního orgánu byl pravomocný rozsudek soudu, kterým byl pan Novák uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu a trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Úřad zaujal ve věci ten názor, že není rozhodující, se kterým konkrétním předmětem podnikání úmyslný trestný čin souvisí, ani zda souvisí s podnikáním obecně. Dlužno doplnit, že pan Novák spáchal trestný čin jako jednatel společnosti v souvislosti s jejím podnikáním.

S rozhodnutím pan Novák nesouhlasil, a tak proti němu podal odvolání. To však bylo nadřízeným orgánem zamítnuto, a pan Novák se tak musel obrátit na soud. Soud následně rozhodnutí úřadu pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem, proč tak soud učinil, bylo jeho přesvědčení, že se správní orgány dostatečně nezabývaly vztahem mezi konkrétní trestnou činností pana Nováka a předmětem jeho živnostenského oprávnění a vycházely z obecné souvislosti jednání s podnikáním jako takovým.

Vzhledem k tomu, že správní orgán nepovažoval rozhodnutí soudu za správné, napadl jej kasační stížností. V té argumentoval zejména tím, že důsledky trestné činnosti pana Nováka nepochybně dopadají na veškerou jeho podnikatelskou činnost, a zrušení živnostenského oprávnění je proto vhodným prostředkem k ochraně základních práv a svobod třetích sob. Zároveň úřad vyjádřil přesvědčení, že bezúhonnost ve smyslu živnostenského zákona musí zohledňovat i to, že některé podnikající fyzické osoby jsou činné jako členové statutárního orgánu společnosti a spáchají trestný čin právě při podnikání právnické osoby. V neposlední řadě rozporoval správní orgán i závěr soudu o tom, že posouzení souvislosti trestného činu (spáchaného úmyslně a za nějž byl pachatel odsouzen) s podnikáním jako takovým je obecně nedostačující.

Jakým způsobem vykládat onu „souvislost s podnikáním“ nakonec musel rozlousknout až Nejvyšší správní soud. Ten k věci uvedl, že otázku, jestli má trestná činnost takovou souvislost s podnikáním, že způsobuje ztrátu bezúhonnosti ve smyslu živnostenského zákona, je třeba zodpovědět v kontextu konkrétní věci a živnostenského oprávnění. Podle jeho názoru musí být ona souvislost ve všech případech odůvodněna vztahem ke každé jednotlivé podnikatelské činnosti. K tomu soud doplnil, že výklad podmínky bezúhonnosti, dle kterého trestný čin spáchaný v souvislosti s některou z podnikatelských činností osoby je automaticky důvodem pro zrušení všech jejích živnostenských oprávnění, neúměrně zasahuje do základního práva podnikat, a je tak v rozporu s ústavou.

Závěrem je tak možné shrnout, že je v tomto směru třeba vždy zkoumat, zda má trestná činnost souvislost s konkrétním živnostenským podnikáním. V případě, že tato souvislost nebude shledána, znamenalo by zrušení živnostenského oprávnění nejen nepřiměřený, ale zcela neopodstatněný zásah do práva na podnikání.

Copyright © 2000 – 2021, Kocián Šolc Balaštík
KŠB Institut | | Web ch

×