Forma smlouvy o převodu podílu ve stanovách družstva a důsledky jejího nedodržení

22. 2. 2018  | 

Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení č. j. 29 Cdo 1294/2015 dovodil, že neplatnosti smlouvy o převodu podílu v bytovém družstvu se lze dovolávat i v případě, že nebyla dodržena forma právního jednání směřujícího k takovému převodu, která sice není předepsána přímo zákonem, ale je ujednána ve stanovách družstva.

V rozhodnutí o sporu, ve kterém se navrhovatelka domáhala určení, že je členkou bytového družstva, neboť uzavřela s jedním z jeho členů smlouvu o převodu členského podílu, zatímco družstvo považovalo smlouvu za neplatnou na základě toho, že při jejím uzavírání nebyla dodržena forma určená stanovami družstva, argumentoval Nejvyšší soud ve prospěch neplatnosti smlouvy, a to nejméně ze dvou důvodů.

Zaprvé, Nejvyšší soud vycházel z ustanovené občanského zákoníku, podle kterého je právní jednání neplatné, nebylo-li učiněno ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.

Zadruhé, v souvislosti se skutečností, že v tomto případě určitou formu právního jednání nestanovila dohoda samotných stran smlouvy o převodu členského podílu, ale stanovy družstva, Nejvyšší soud dovozuje, že i na stanovy je třeba pohlížet jako na určitou formu smlouvy a že nabyvatel jednáním, které mělo směřovat k nabytí členského podílu v družstvu, dává najevo svoji ochotu přistoupit k závazkům ze stanov vyplývajících, tedy stát se jednou z jejich smluvních stran.

S ohledem na rizika vyplývající pro družstvo z nejistoty o tom, kdo je či není jeho členem, Nejvyšší soud rovněž dovozuje, že i družstvu je třeba přiznat právo, neplatnost takového právního jednání namítat. A to i přesto, že se v tomto případě jedná o neplatnost relativní.

Protože však citovaná věc byla rozhodována podle předchozí hmotněprávní úpravy, tzn. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, je namístě zvážit, zda a do jaké míry jsou závěry Nejvyššího soudu použitelné za účinnosti současné právní úpravy.

Za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („NOZ“) by nedodržení dohodnuté formy v prvé řadě způsobilo následek uvedený v § 1758 NOZ, tedy platila by vyvratitelná domněnka, že strany nechtějí být vázány, tedy že smlouva neexistuje. Teprve v případě vyvrácení této domněnky by nastoupil důsledek neplatnosti smlouvy podle § 582 NOZ. První odstavec citovaného ustanovení i nadále předpokládá neplatnost právního jednání, které postrádá formu ujednanou jeho účastníky, přičemž v tomto případě nedošlo ke zhojení vady. Nutno zdůraznit, že se jedná o neplatnost relativní s tím, že námitku neplatnosti může vznést i společnost, jak je zdůvodněno v citovaném rozhodnutí.

V souvislosti s odstavcem druhým je však třeba se zamyslet nad tím, jaký vliv bude mít skutečnost, že již bylo plněno (v tomto případě, že nabyvatel zaplatil za převod členského podílu úplatu), na oprávnění družstva (které o uskutečnění plnění nemusí vědět) namítat neplatnost smlouvy (§ 582 odst. 2 NOZ).

Přikláníme se k názoru, že družstvo by neplatnost namítat mohlo, protože převod podílu má právní účinky nejen mezi smluvními stranami, ale právě i ve vztahu k bytovému družstvu. Družstvo by však muselo vznést námitku neplatnosti nejpozději v okamžiku, kdy by mělo zacházet s nabyvatelem podílu jako s členem družstva.

Autor: Petra Dosoudilová, koncipientka Kocián Šolc Balaštík

Copyright © 2000 – 2018, Kocián Šolc Balaštík
KŠB Institut | | Web ch