Dopad daňové povinnosti v závislosti na možnosti narušení hospodářské soutěže18/12/08 / cata_european-union-news

Rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD) z 16. září 2008 ve věci C‑288/07.

Commissioners of Her Majesty’s Revenue & Customs vs. Isle of Wight Council, Mid-Suffolk District Council, South Tyneside Metropolitan Borough Council, West Berkshire District Council; Výklad Šesté směrnice o DPH – Článek 4 odst. 5 –  Činnosti vykonávané veřejnoprávním subjektem – Provozování placených parkovišť – Narušení hospodářské soutěže – Význam výrazů ,vedlo-li by‘ a ,výraznému‘ “.

V uvedené věci ESD posuzoval předběžnou otázku vznesenou High Court of Justice, Chancery Division (England & Wales), a sice zda veřejno-právní subjekty (obce) podléhají dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) v souvislosti s provozováním uzavřených automobilových parkovišť. V daném případu několik místních orgánů ve Velké Británii podalo žaloby proti rozhodnutím správců DPH, kterými jim bylo odepřeno vrácení daní, jež odvedly v souvislosti s příjmy získanými z pronájmu parkovišť. Místní orgány totiž na základě výkladu příslušných ustanovení šesté směrnice, který Soudní dvůr poskytl v rozsudku Fazenda Pública, dospěly k závěru, že DPH nepodléhaly. V případu nešlo ani tak o to, zda je provozování parkoviště „výkonem veřejné správy,“ jako spíše o určení, zda i v takovém případě podléhá DPH na základě čl. 4 odst. 5 druhého pododstavce šesté směrnice. Ten totiž stanoví, že se orgány veřejné správy považují za osoby povinné k dani, vedlo-li by jejich nepodrobení dani k výraznému narušení hospodářské soutěže; a právě o výklad pojmu „výrazné narušení hospodářské soutěže“  se v řízení jednalo.

ESD dovodil, že k výraznému narušení hospodářské soutěže ani nemusí ve skutečnosti dojít. Nejprve připomenul, že je třeba výjimku z daňové povinnosti stanovenou pro orgány veřejné správy vykládat úzce (body 60 a 61), aby pak konstatoval, že by příliš úzké vnímání pojmu „výrazné narušení hospodářské soutěže“ mohlo odradit potenciální soutěžitele od vstupu na relevantní trh. Proto je třeba soutěží chápat i soutěž potenciální, přičemž by však "čistě teoretická možnost, že soukromý subjekt vstoupí na relevantní trh, která by nebyla podložena žádnou analýzou trhu, nemohla být pokládána za existenci potenciální hospodářské soutěže. Aby tomu tak bylo, musí být tato možnost reálná, a nikoli čistě hypotetická“ (bod 64). V závěrečné části rozsudku pak Soudní dvůr vymezuje pojem „výrazné“ (byť pouze potenciální) narušení hospodářské soutěže jako větší, než zanedbatelné.

Aplikace pro Českou republiku 

Současné znění zákona není plně v souladu se závěry ESD, neboť český zákon váže zdaňování veřejnoprávního subjektu až na rozhodnutí příslušného orgánu, tzn.v tomto případě Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (viz § 5 odst. 3 zákona 235/2004 Sb.) Z rozhodnutí ESD však plyne, že orgány veřejné správy jsou povinné k DPH nezávisle na rozhodnutí jakéhokoliv orgánu, jakmile by jejich činnost, která by jinak byla „výkonem veřejné správy,“ mohla potenciálně výrazně narušit hospodářskou  soutěž.