Požadavek dostatečných osobních finančních prostředků pro povolení k pobytu29/11/06 / cata_european-union-news

Podle prvního pododstavce čl. 1(1) Směrnice Rady 90/364/EHS z 28. června 1990 o právu pobytu udělí členský stát právo pobytu státním příslušníkům členských států, kteří toto právo nemají podle jiných ustanovení komunitárního práva a členům jejich rodin, za předpokladu, že oni sami i členové jejich rodin mají zdravotní pojištění vztahující se na všechna rizika v hostitelském členském státě a mají dostatečné zdroje, aby se nestali břemenem pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu po dobu pobytu.

Dle názoru belgických úřadů první pododstavec čl. 1(1) této Směrnice implikuje, že občan EU, který se spoléhá na ochranu Směrnice, musí mít dostatečné osobní zdroje.

Evropská komise si stěžovala, že Belgické království vzalo v úvahu – pro účely aplikace Směrnice – pouze osobní zdroje občana EU, který usiluje o právo pobytu nebo zdroje manželky či dítěte tohoto občana s vyloučením zdrojů třetí osoby, např. partnera, s nímž nemá legální svazek.

ESD uvedl, že pro občany členských států stačí „mít“ potřebné zdroje a že ustanovení nestanoví vůbec žádný požadavek, pokud jde o jejich původ. Správnost této interpretace je posílena faktem, že ustanovení stanovící zásadní princip, jako např. princip volného pohybu osob, vyžaduje širokou interpretaci. Výklad podmínky týkající se dostatečnosti zdrojů ve smyslu Směrnice, která znamená, že dotyčná osoba musí sama mít takové zdroje a nemůže spoléhat na zdroje člena rodiny, který ji doprovází, by rozšířila tuto podmínku, tak jak je formulována ve Směrnici, o požadavek ohledně původů zdrojů, který vzhledem k tomu, že není nutný pro dosažení sledovaného cíle, tj. ochrany veřejných financí členských států, by představoval nepřiměřené bránění výkonu zásadního práva svobody pohybu a pobytu, které potvrzuje čl. 18 Smlouvy o ES. Belgické království pouze akceptovalo, že takový příjem lze vzít v úvahu, pokud pochází od osoby spojené s profitující osobou legálním svazkem, který ho zavazuje poskytnout profitující osobě zdroje.

Podle ESD je požadavek na legální svazek mezi poskytovatelem a příjemcem zdrojů nepřiměřený v tom smyslu, že přesahuje to, co je nutné pro dosažení účelu směrnice, tj. ochrany veřejných financí v hostitelském členském státě. Ztráta dostatečných zdrojů je vždy potenciálním rizikem, ať již jsou tyto zdroje osobní, či pocházejí od třetí strany, a to i tehdy, když tato třetí strana se zavázala finančně podporovat držitele povolení k pobytu. Zdroj těchto zdrojů tak nemá automatický dopad na riziko, že taková ztráta nastane, protože realizace tohoto rizika je výsledkem změny okolností. A právě z tohoto důvodu, za účelem ochrany legitimních zájmů hostitelského členského státu, obsahuje Směrnice ustanovení umožňující státu jednat v případě skutečné ztráty finančních zdrojů tak, aby zabránil majiteli povolení k pobytu stát se břemenem pro veřejné zdroje dotyčného státu. A podle čl. 3 této směrnice má právo pobytu trvat tak dlouho, dokud osoby profitující z tohoto práva plní podmínky stanovené v čl. 1 této směrnice.

Kromě toho podle práva Belgického království má zahraniční občan ES právo žít v Belgii za podmínky, že se na něj vztahuje zdravotní pojištění proti všem rizikům v Belgii, a za podmínky, že má dostatečné zdroje, aby se nestal břemenem pro veřejné orgány. Do konce pátého měsíce od podání žádosti o vznik trvalého pobytu musí zahraniční občan ES poskytnout důkaz, že tyto podmínky splňuje. Ministerstvo či náměstek ministra zamítne vznik trvalého pobytu, pokud podmínky pro tento vznik nejsou splněny. Starosta či jeho zástupce zamítne vznik trvalého pobytu, pokud požadované dokumenty nebyly předloženy v předepsané lhůtě pěti měsíců. V obou případech bude zahraniční občan informován o rozhodnutí včetně případného příkazu k opuštění území. Příkaz k opuštění území je vynutitelný do 15 dnů od vypršení platnosti registračního certifikátu.

Komise konstatovala, že občan EU nemůže být deportován v případech rozhodnutí na základě veřejného zákona, veřejné bezpečnosti či veřejného zdraví, pokud dotyčná osoba nesplňuje podmínky stanovené komunitárním právem pro udělení práva k pobytu, nebo tyto podmínky splňovala, ale již je nesplňuje. Příkaz k deportaci doručený v tomto případě belgickými úřady občanu EU byl ve skutečnosti uloženou pokutou, protože žadatel nepředložil v předepsané lhůtě dokumenty požadované pro vydání povolení k pobytu.

Podle ESD taková automatická deportace oslabuje samotnou podstatu práva pobytu přímo uděleného komunitárním právem. I pokud je členský stát oprávněn v případě nutnosti rozhodnout o deportaci občana jiného členského státu, není-li s to předložit v požadované lhůtě dokumenty dokazující, že splňuje nutné finanční podmínky, je třeba situaci, kdy je deportace automatická, jak je tomu podle belgického práva, považovat za nepřiměřenou (disproporcionální). Vzhledem k tomu, že příkaz k deportaci je automatický, zákon nebere v úvahu důvody, proč dotyčná osoba neučinila nutná administrativní opatření, nebo zda byla schopna prokázat skutečnost, že splnila podmínky, které komunitární právo váže na její právo pobytu.