Komise konfrontuje vlády jednotlivých států při fúzích29/11/06 / cata_european-union-news

Nové užití čl. 21 (4) Nařízení o fúzích

Existuje stále více důvodů k tomu, aby v Evropské unii docházelo k fúzím už vzhledem k úspěchu vnitřního trhu a jeho rozšíření. Členské státy mají zároveň stále menší kontrolu nad těmito fúzemi (mj. vzhledem k rozsáhlé privatizaci v mnoha sektorech). Komise Evropských společenství („Komise“) a ESD rovněž omezily užívání zlatých akcií a ekvivalentních ustanovení.

Podle čl. 21 (4) Nařízení o fúzích „mohou členské státy učinit přiměřená opatření na ochranu legitimních zájmů s výjimkou těch, která bere v úvahu [Nařízení o fúzích] a která jsou kompatibilní s obecnými zásadami a jinými ustanoveními komunitárního práva[1]. V praxi členské státy stěží kdy toto ustanovení použily, částečně proto, že orgány jednotlivých států mohou být schopny ovlivnit fúze jinými způsoby, a částečně proto, že postup stanovený v čl. 21 (4) by mohl jasně vést k rychlému negativnímu rozhodnutí Komise bez šance na jednání. Komise a ESD skutečně tradičně přijaly přísnou interpretaci pojmu „legitimní zájmy“ členských států.

Ve skutečnosti to byla Komise, která použila čl. 21 (4) Nařízení o fúzích (interpretovaný a contrario) proti členským státům při boji proti opatřením jednotlivých států (proti fúzím), která byla přijata bez předchozího informování Komise. Tento výklad 21 (4) později potvrdil ESD (viz případ C-42/01).

Komise v rámci nedávného rozšíření své politiky uvedla u Evropského parlamentu, že považuje jednotná tržní pravidla a čl. 21 Nařízení o fúzích za své „dva hlavní nástroje […], které se budou zabývat nesprávnými zásahy ze strany orgánů jednotlivých států ve vztahu k restrukturalizaci společností“. Komise rovněž uvedla, že bude vymáhat tato pravidla „kdekoli to bude vhodné“. Od začátku roku 2006 Komise skutečně formálně pohrozila Polsku a Španělsku právní žalobou na základě čl. 21 a příslušných zásad vnitřního trhu. Komise rovněž vyjádřila podobné obavy vůči Itálii a Francii.

Tento trend a nedávná aplikace čl. 21 (4) Nařízení o fúzích ze strany Komise však vyvolává řadu otázek včetně potřeby návodu pro interpretaci čl. 21 (4) a aplikace tohoto článku v průběhu různých fází fúze (například před předchozím oznámením a po učinění rozhodnutí o fúzi). Bude nutné sledovat, jak tyto otázky řeší Komise, protože v současné době již byla napadena ohledně způsobu, jakým fúze přezkoumává.

Poznámky

[1] čl. 21 (4) dále rozlišuje:

“Veřejná bezpečnost, pluralita médií a obezřetná pravidla se považují za legitimní zájmy ve smyslu prvního pododstavce. Jakýkoli jiný veřejný zájem musí příslušný členský stát sdělit Komisi a ten bude Komisí schválen po posouzení jeho kompatibility s obecnými zásadami a dalšími ustanoveními komunitárního práva předtím, než je možné výše uvedená opatření přijmout. Komise je povinna informovat příslušný členský stát o svém rozhodnutí do 25 pracovních dnů od obdržení sdělení.“