Mimosmluvní odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva Evropských společenství29/11/06 / cata_european-union-news

V rozsudku Traghetti del Mediterraneo Evropský soudní dvůr potvrdil zásadu judikovanou v rozsudku Köbler (C-224/01), podle které je členský stát povinen nahradit škodu způsobenou jednotlivci porušením evropského práva, a potvrdil, že tato zásada je platná pro jakékoliv porušení evropského práva, a to bez ohledu na orgán toho státu, jehož jednáním či opomenutím k porušení došlo.

ESD tento již judikovaný názor dále rozvedl, když se vyslovil k omezení odpovědnosti státu za porušení komunitárního práva vnitrostátním soudem, zakotvené v národním právním řádu konkrétního členského státu. ESD výslovně konstatoval, že vyloučení veškeré odpovědnosti státu z důvodu, že porušení práva ES se dopustil nesprávným výkladem komunitárního práva vnitrostátní soud, by znamenalo popřít zásadu zakotvenou ES v dosavadní judikatuře (Köbler) a nutně by vedlo k oslabení procesních záruk poskytnutých jednotlivcům. ESD v rozsudku uvedl, že vnitrostátní právní předpisy, které obecně vylučují odpovědnost členského státu za škody způsobené jednotlivcům porušením práva ES při aplikaci vnitrostátním soudem v poslední instanci, odporují právu ES.

Vedle toho ESD dále upřesnil, že s přihlédnutím ke zvláštnosti postavení soudu a k legitimním požadavkům právní jistoty není odpovědnost státu v takovém případě neomezená, naopak může být založena pouze ve výjimečných případech, kdy vnitrostátní soud rozhodující v poslední instanci zjevným způsobem porušil aplikované právo. Za účelem určení, zda je tato podmínka splněna, je vnitrostátní soud, u něhož byla podána žaloba na náhradu škody, povinen vzít v úvahu veškeré relevantní skutečnosti, mj. i fakt, že vnitrostátní soud rozhodující v poslední instanci porušil svoji povinnost obrátit se na ESD s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce.

ESD v této souvislosti dále potvrdil, že ačkoli nelze vyloučit, aby vnitrostátní právo upřesňovalo kritéria týkající se povahy nebo stupně porušení, která musí být splněna pro to, aby mohla být založena odpovědnost státu za porušení práva ES přičitatelné vnitrostátnímu soudu rozhodujícímu v poslední instanci, tato kritéria v žádném případě nemohou ukládat přísnější požadavky, než které vyplývají ze zjevného porušení aplikovaného práva.

Jako poslední se ESD vyjádřil k otázce, jestli je přípustné omezení odpovědnosti státu pouze na případy úmyslu nebo hrubé nedbalosti soudce vnitrostátního soudu. S odkazem na rozsudek Köbler uvedl, že je vyloučeno použití vnitrostátních předpisů, jež omezují odpovědnost státu při aplikaci komunitárního práva pouze na případy úmyslu nebo hrubé nedbalosti soudce; to by bylo zjevné porušení komunitárního práva.

Rozsudek Traghetti del Mediterraneo obsahuje výklad komunitárního práva z pera ESD v reakci na předběžnou otázku adresovanou mu italským soudem – Tribunale di Genova v souvislosti s žalobou konkursního správce společnosti Traghetti del Mediterraneo SpA proti italskému státu o náhradu škody z důvodu nesprávného výkladu komunitárního práva ze strany Nejvyššího soudu Itálie a z důvodu porušení povinnosti předložit relevantní otázky výkladu komunitárního práva k posouzení ESD. Případ, který Nejvyšší soud Itálie posuzoval, se týkal žaloby společnosti Traghetti del Mediterraneo SpA o náhradu škody proti konkurenční společnosti Tirrenia di Navigazione, kterou jí tato společnost způsobila v průběhu předchozích let svojí politikou nízkých cen v námořní přepravě při zajišťování námořního spojení mezi kontinentální Itálií a ostrovy Sardinií a Sicílií.