Směrnice o nekalých obchodních praktikách28/11/05 / cata_european-union-news

Směrnice 2005/29/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách uplatňovaných obchodními organizacemi vůči spotřebitelům na vnitřním trhu, kterou se mění a upravuje směrnice Rady 84/450/EEC, směrnice 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES Evropského parlamentu a Rady a nařízení (EC) č. 2006/2004 Evropského parlamentu a Rady (ÚV [2005] L 149) – (dále jen „Směrnice“)

Cílem Směrnice je sblížení právních předpisů členských států EU upravujících nekalé obchodní praktiky uplatňované obchodními organizacemi vůči spotřebitelům. Směrnice konstatuje, že právní předpisy členských států EU upravující nekalé obchodní praktiky vykazují zjevné odlišnosti, které mohou vést k narušení soutěže a mohou představovat překážky hladkému fungování vnitřního trhu. Takové rozdíly mohou vyvolat nejistotu, které národní předpisy platí, a vytvořit tak bariéry s nepříznivým vlivem na podnikatele i spotřebitele, což může vést k nejistotě spotřebitelů a ztrátě jejich důvěry ve vnitřní trh.

Směrnice upravuje obchodní praktiky, které se přímo týkají vlivu na transakční rozhodování spotřebitelů ve vztahu k výrobkům (tj. zda koupit, zaplatit, ponechat si či zbavit se dotčeného výrobku). Nekalé obchodní praktiky jsou zakázány. Podle Směrnice existují v zásadě dvě kategorie nekalých obchodních praktik: (a) praktiky splňující znaky stanovené Směrnicí s tím, že tyto praktiky se posuzují případ od případu, a dále (b) praktiky uvedené v příloze č. I Směrnice, které jsou zakázané bez ohledu na znaky uvedené v písm. (a) výše.

Obchodní praktiky se podle kritérií Směrnice považují za nekalé, pokud jsou v rozporu s požadavky na odbornou péči a podstatným způsobem narušují ekonomické chování průměrného spotřebitele. Obchodní praktiky jsou zejména nekalé, pokud jsou podle kritérií Směrnice klamavé nebo agresivní.

Klamavé obchodní jednání obsahuje nesprávné informace, což způsobuje jeho nedůvěryhodnost nebo jiným způsobem uvádí průměrného spotřebitele v omyl v otázkách, které jsou způsobilé ovlivnit jeho ekonomické chování, zejména existence a povaha výrobku, jeho hlavní charakteristiky, rozsah závazků obchodníka ohledně daného výrobku atd. Klamavé obchodní jednání dále představuje uvedení na trh výrobku, který může vyvolat záměnu s jinými výrobky, obchodními známkami, obchodními označeními nebo jinými rozlišujícími prvky soutěžitelů, a též nesplnění závazků uvedených v pravidlech jednání, kterými se příslušný obchodník zavázal řídit.

Obchodní praktiky budou dále považovány za klamavé, jestliže v jejich rámci nebudou spotřebiteli poskytnuty informace, které v uvedeném kontextu potřebuje, aby mohl učinit kvalifikované rozhodnutí, v důsledku čehož tento spotřebitel přijme rozhodnutí, které by jinak nepřijal. Zavádějícím neposkytnutím informací se též rozumí vynechání skutečností, které jsou pro nákup daného výrobku podstatné, např. hlavních charakteristik výrobku, totožnost obchodníka, uvedení ceny včetně daní, platební a dodací podmínky atd., přímo v příslušné ofertě.

Dalším druhem nekalých obchodních praktik jsou agresivní obchodní praktiky, které výrazně snižují svobodu volby či jednání průměrného spotřebitele, čímž ho nutí učinit rozhodnutí, které by jinak neučinil. Tyto praktiky zahrnují obtěžování, nátlak, fyzickou sílu nebo nepatřičný vliv.

Příloha č. I Směrnice stanoví, že nekalými praktikami jsou bez ohlednu na kritéria stanovená v textu Směrnice, mimo jiné též (i) klamavá reklama (tzn. nabídka zboží za určitou cenu bez sdělení existence přiměřených důvodů, které mohou obchodníka vést k závěru, že nebude schopen tyto výrobky nabídnout za uvedenou cenu a v množství, jež odpovídá rozsahu reklamy a nabízené ceny), (ii) nepravdivé prohlášení, že výrobek bude k dostání pouze po velmi omezenou dobu, které má vést k okamžitému rozhodnutí a jež zbavuje spotřebitele možnosti učinit kvalifikované rozhodnutí, nebo (iii) stálý a nechtěný nátlak prostřednictvím telefonu, faxu, elektronické pošty nebo jiných médií s výjimkou, kdy to za účelem vynucení smluvních závazků umožňují národní právní předpisy.

Všechny členské státy EU jsou povinny přijmout nezbytná opatření, která zajistí dostatečné prostředky pro boj s nekalými obchodními praktikami. Tyto prostředky musí zahrnovat možnost spotřebitele čelit nekalým obchodním praktikám soudní žalobou nebo možnost řešit je ve správním řízení. V tomto ohledu musí být příslušný soud nebo správní orgán oprávněn nařídit jejich zastavení nebo je zakázat ještě před tím, než k nim dojde, pokud je zřejmé, že budou uplatněny, a to bez nutnosti prokazovat vzniklou újmu, škodu či úmysl na straně obchodníka. Takové rozhodnutí musí být vydáno ve zrychleném řízení buď s prozatímními nebo s konečnými účinky. Jednotlivé členské státy EU jsou dále povinny stanovit pokuty za porušení národních předpisů přijatých při implementaci Směrnice. Členské státy EU též mohou svěřit národním soudům pravomoc nařídit zveřejnění rozhodnutí o zastavení/zákazu nekalého obchodního jednání a též zveřejnění opravného prohlášení.

Směrnice nabyla účinnosti 12. června 2005 a všechny členské státy EU jsou povinny přijmout opatření k její transpozici do 12. července 2007 tak, aby tato opatření mohla být aplikována nejpozději od 12. prosince 2007. Směrnice platí pro všechny státy Evropského hospodářského prostoru.