Hospodářská soutěž: závazky Coca-Coly se staly právně závaznými28/11/05 / cata_european-union-news

Rozhodnutí Evropské komise ve věci COMP/39.116/B-2 – Coca-Cola, vydané na základě čl. 9(1) Nařízení Rady 1/2003

Dne 22. června 2005 schválila Komise svým rozhodnutím přijatým podle ustanovení článku 9(1) Nařízení Rady č. 1/2003 závazky, které společnosti The Coca-Cola Company, Bottling Holding (Luxemboug), Coca-Cola Erfrischugsgetränke AG a Coca-Cola Hellenic Bottling Company (dále jen „Coca-Cola“) nabídly dne 19. října 2004 Komisi s cílem ukončit pětiletou zkušební lhůtu, kterou Komise citovaným společnostem uložila v dřívějším řízení ve věci zneužití dominantního postavení. Coca-Cola se prostřednictvím navržených závazků snažila ujistit Komisi, že v oblasti sycených nealkoholických nápojů bude do budoucna zachována účinná hospodářská soutěž. Na základě uvedeného rozhodnutí Komise se závazky staly pro Coca-Colu právně závazné a zůstanou v účinnosti do 31. prosince 2010. Každoročně pak bude publikován přehled států, v nichž je postavení Coca-Coly natolik silné, že je třeba, aby se přijaté závazky aplikovaly. V případě, že by Coca-Cola přijaté závazky v uvedené lhůtě porušila, může jí Komise uložit pokutu až do výše 10 % jejího celkového celosvětového obratu.

Část navržených závazků, jejichž plnění Komise Coca-Cole uložila, se týkala obou hlavních kanálů, které jsou využívány k distribuci sycených nealkoholických nápojů, tzv. take-home a on-premise, samostatné skupiny závazků pak směřovaly vůči každému z těchto distribučních kanálů zvlášť. Další závazky pak byly věnovány oblasti sponzoringu, účasti ve výběrových řízeních a poskytování technického vybavení pro provozovny.

Z nejdůležitějších závazků lze zmínit zákaz využívání ujednání o exkluzivitě tak, aby všichni potenciální zákazníci měli za všech okolností možnost nakupovat sycené nealkoholické nápoje od dodavatelů, které si sami zvolí. S tím souvisí i závazky zakazující poskytování jakýchkoli plateb či jiných protiplnění za závazek neprodávat či omezovat prodej konkurenčních sycených nealkoholických nápojů, případně za závazek neumisťovat do své provozovny konkurenční nápojové automaty (vending machines) nebo nápojové fontány (fountain dispensers). Do budoucna je Coca-Cole dále zakázáno používat v distribučních smlouvách tzv. růstové či cílové slevy (growth or target rebates), jejichž čerpání je závislé na neustálém navyšování odběrů. Další závazky se týkaly zákazu využívání nejoblíbenějších značek ke zvýšení prodejů ostatních méně žádaných produktů, a to jak přímo formou vázaných odběrů, tak i nepřímo ve formě nejrůznějších slev. Další závazek upravuje oblast využívání prostoru v chladících zařízeních, která Coca-Cola svým odběratelům nabízí. V případech, kdy je zřejmé, že dotyčný zákazník nemůže ve své provozovně umístit další podobné chladící zařízení, musí mít možnost využívat alespoň jednu pětinu prostoru v chladícím zařízení, které je mu ze strany Coca-Coly pronajato či bezplatně zapůjčeno, pro výrobky podle svého vlastního uvážení, resp. může podle svého uvážení využívat celý prostor v případě, že si chladící zařízení od Coca-Coly zakoupil.

Citované rozhodnutí Komise se stalo teprve druhým případem tzv. narovnání (settlement) mezi Komisí a soutěžiteli, jejich soutěžní chování bylo shledáno jako odporující pravidlům hospodářské soutěže. Přestože narovnání umožňuje komunitární legislativa v oblasti práva hospodářské soutěže (Nařízení Rady č. 1/2003) již od května 2004, jedná se o vůbec první případ narovnání s celokomunitární aplikací, neboť první případ narovnání se týkal oblasti nákupu vysílacích práv k utkáním německé fotbalové ligy (COMP/C.2/37.214).