Nároky na odškodnění vůči společenství v oblasti externího obchodu19/06/05 / cata_european-union-news

Řízení bylo vyvoláno producenty a distributory banánů nepocházejícími ze Společenství, kteří se cítili dotčeni Nařízením Evropské komise o komunitárním trhu s banány z roku 1999 (dále jen „Nařízení z roku 1999“), které podstatně změnilo přidělování tarifních kvót mezi jednotlivými třetími zeměmi ke škodě tradičních exportérů banánů, včetně skupiny Chiquita, do níž patří i někteří z největších světových producentů a obchodníků s banány.

Nařízení z  roku 1999 se týkalo dlouhodobého mezinárodního obchodního sporu, nakonec urovnaného v rámci pravidel World Trade Organisation (dále jen „WTO“), kde bylo rozhodnuto, že komunitární systém tarifních kvót na banány není slučitelný se smlouvami GATT (General Agreement on Tariffs and Trade). Přestože Nařízení z roku 1999 bylo napadeno v rámci WTO a nakonec bylo shledáno, že porušuje mezinárodní obchodní pravidla WTO, Evropská komise odmítla uvést předpisy Společenství o tarifních kvótách na banány do souladu se závěry panelu WTO.

Dotčení exportéři z třetích zemí argumentovali, že Evropská komise tímto postupem vážně porušila povinnosti Společenství, a požadovali od Společenství více než 560 milionů EUR jako odškodnění.

Nárok se zakládal na článku 288 Smlouvy o založení ES, podle něhož v případě mimosmluvní odpovědnosti Společenství napraví, v souladu s obecnými principy společnými právům členských států, veškeré škody způsobené jeho institucemi nebo úředníky při plnění jejich povinností.

Soud prvního stupně (dále jen „SPS“) judikoval, že mimosmluvní odpovědnost Společenství podle článku 288 Smlouvy o založení ES se uplatní v případě, bude-li shledáno, že (i) jednání dotčených institucí Společenství bylo nezákonné, (ii) žalobce utrpěl skutečnou škodu a (iii) existuje dostatečná příčinná souvislost mezi jednáním a vzniklou škodou. Nebude-li kterákoli z těchto podmínek splněna, nárok na odškodnění vůči Společenství by měl být odmítnut jako nedůvodný, aniž by bylo nutné přezkoumávat splnění dalších podmínek.

SPS vysvětlil, že obecně by mohly být instituce Společenství odpovědné za nezákonné jednání v případech, kdy podstatným způsobem porušily právní předpisy, které zakládají práva fyzickým osobám.

SPS popsal „podstatné porušení“ zejména jako zjevné a vážné překročení mezí uvážení, které dotčené instituci v rámci vymezené oblasti přísluší. Pokud nemá instituce Společenství v dané oblasti žádnou možnost uvážení nebo je takové uvážení podstatně omezeno, bylo by již běžné porušení právních předpisů pravděpodobně uznáno jako vážné a umožnilo by uplatnění nároku na náhradu škody. V posuzovaném případě však SPS neshledal jednání Evropské komise v otázce regulace na trzích s banány jako odporující právním předpisům.

V tomto ohledu SPS zdůraznil svůj konstantní názor, že fyzické osoby by mohly využít ustanovení pravidel WTO ve vztahu k institucím Společenství pouze tehdy, pokud opatření Společenství, jehož zákonnost je napadena, bylo přijato specificky pro účel implementace konkrétního závazku převzatého v kontextu smluv WTO do práva Společenství. Jelikož tyto podmínky nebyly podle názoru SPS v citovaném případě splněny, byl nárok na náhradu škody zamítnut.