Soutěžní právo – Předpisy FIFA upravující činnost agentů fotbalových hráčů19/06/05 / cata_european-union-news

Soud prvního stupně (dále jen „SPS“) vydal dne 26. ledna 2005 rozhodnutí ve věci Laurent Piau v. Evropská komise, v němž posuzoval soulad předpisu vydaného Fédération Internationale de Football Associations (dále jen „FIFA”), který upravuje činnost agentů fotbalových hráčů, s komunitárními právními předpisy upravujícími hospodářskou soutěž.

Pan Laurent Piau podal u Evropské komise stížnost, v níž tvrdí, že předpisy FIFA obsahují diskriminační omezení ve vztahu k přístupu k povolání, což je neslučitelné s komunitárním soutěžním právem, konkrétně pak s článkem 81 Smlouvy o založení ES.

Poté, co Evropská komise zahájila řízení, FIFA pozměnila svoje nařízení tak, že odstranila některá ustanovení, která byla způsobilá omezit soutěž. Podle takto pozměněného nařízení podléhá činnost agentů fotbalových hráčů následujícím pravidlům:

(i) činnost agenta fotbalových hráčů smí vykonávat pouze jednotlivec (nikoli právní subjekt), a to pouze po získání licence od příslušné národní asociace;

(ii) předpokladem získání licence je složení zkoušky ve formě testu s možností výběru správných odpovědí z nabídnutých možností, tzv. multiple choice test;

(iii) agent musí mít pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem jeho činnosti;

(iv) smlouva uzavřená mezi agentem a hráčem musí mít písemnou formu, může být uzavřena maximálně na dobu 2 let s tím, že tuto dobu lze opakovaně prodlužovat; obsahuje odměnu agenta, která je vypočtena z platu hráče (nařízení stanoví, že v případě neexistence dohody mezi smluvními stranami o výši odměny agenta činí její výše 5 % z platu hráče);

(v) agentům, hráčům i klubům lze v případech porušení nařízení ukládat sankce, včetně pokut.

Evropská komise poté zastavila řízení s odkazem na skutečnost, že FIFA výše naznačenou změnou nařízení odstranila ustanovení, která by mohla být v rozporu s pravidly komunitárního soutěžního práva, a zamítla návrh pana Piaua, jímž tento trval na své původní stížnosti a prohlašoval, že ani pozměněné nařízení FIFA není v souladu s pravidly komunitárního soutěžního práva. Proti uvedenému rozhodnutí Evropské komise podal následně pan Piau žalobu, která se stala podkladem citovaného rozsudku SPS.

SPS v uvedeném rozsudku konstatuje, že fotbalové kluby jsou soutěžiteli ve smyslu komunitárního soutěžního práva a FIFA, jako mezinárodní sdružení národních fotbalových asociací, je sdružením soutěžitelů. Nařízení FIFA jsou proto rozhodnutími sdružení soutěžitelů ve smyslu článku 81 Smlouvy o založení ES.

SPS uvádí, že činnost agentů fotbalových hráčů představuje ekonomickou činnost, která neodpovídá specifické povaze sportu, a proto podléhá pravidlům soutěžního práva.

SPS dále uvádí, že jeho přezkum rozhodnutí Evropské komise je omezen na posouzení, které Evropská komise provedla ve vztahu k údajnému porušení pravidel soutěžního práva, aniž by mohl zkoumat oprávněnost FIFA přijímat pravidla, kterými se řídí činnost agentů fotbalových hráčů.

SPS potvrdil názor Evropské komise, že (i) pozměněné nařízení již neobsahuje znaky, které by působily protisoutěžně; (ii) zkoušky, které mají agenti absolvovat, vykazují dostatečné záruky objektivity a transparentnosti; (iii) povinnost pojištění nepředstavuje nepřiměřený požadavek; a (iv) ustanovení týkající se odměn agentů nestanoví fixní ceny ve smyslu soutěžního práva.

Naproti tomu povinnost získat licenci zakládá podle názoru SPS překážku pro vstup na trh, která ovlivňuje soutěž. Tuto překážku lze tolerovat za předpokladu splnění podmínek pro udělení výjimky stanovených v článku 81 odst. 3 Smlouvy o založení ES. SPS vyslovil souhlas se závěrem Evropské komise, že tuto výjimku lze na tento případ s úspěchem použít.

Skutečnost, že (i) výkon činnosti hráčských agentů není v členských státech EU (s výjimkou Francie) regulován a že neexistují ani jejich kolektivní organizace, (ii) do této činnosti je třeba zavést profesionalitu a morálku a (iii) (jak vyplývá z výše uvedeného) systémem licencí neomezuje soutěž, dostatečně opravňuje FIFA k přijetí nařízení.

Na žádost pana Piaua přezkoumal SPS též možnost zneužití dominantního postavení ze strany FIFA podle článku 82 Smlouvy o založení ES. Narozdíl od Evropské komise zastává SPS názor, že FIFA zastupuje kluby na trhu služeb, kde hráči a kluby vystupují v pozici kupujících a agenti v pozici prodávajících, a na tomto trhu se tudíž nachází v dominantním postavení. Jelikož však nařízení neukládá kvantitativní omezení ve vztahu k přístupu agentů k zaměstnání, což by mohlo vést k narušení hospodářské soutěže, ale ukládá pouze kvalitativní požadavky, jež mohou být oprávněné, nejedná se o zneužití dominantního postavení ze strany FIFA.

Rozsudek SPS se může stát předmětem odvolání k Evropskému soudnímu dvoru a nemusí tudíž být konečný.