Ochranné známky obsahující běžné příjmení26/02/05 / cata_european-union-news

V tomto rozsudku se Evropský soudní dvůr (dále jen „ESD“) zabýval otázkou, zda je možné zaregistrovat jako ochrannou známku příjmení, které je na určitém trhu běžné, nebo zda je třeba jej považovat za označení, které postrádá rozlišovací způsobilost, a jako takové nemůže být v souladu s článkem 3 odst. 1 písm. b) První směrnice Rady č. 89/104/EHS z 21. prosince 1988, o přibližování právních úprav členských států v oblasti ochranných známek (dále jen „Směrnice“) registrováno jako ochranná známka.

Úřad pro zápis ochranných známek Spojeného království (dále jen „Úřad“) vyhověl žádosti společnosti Nichols plc o registraci označení tvořeného příjmením „Nichols“ jako ochranné známky pro prodejní automaty, avšak zamítl žádost o registraci tohoto příjmení jako ochranné známky pro potraviny a nápoje, které jsou prostřednictvím těchto prodejních automatů obvykle distribuovány. Úřad svůj zamítavý postoj zdůvodnil tím, že příjmení Nichols je v Anglii velmi běžné, a postrádá tudíž nezbytnou rozlišovací způsobilost. Ve vztahu k trhu s prodejními automaty, který je více specializovaný a podílí se na něm méně lidí, však toto označení může být jako ochranná známka registrováno.

Po odvolání, které společnost Nichols plc podala proti zamítavé části rozhodnutí Úřadu, se odvolací soud (High Court of Justice of England and Wales) obrátil s předběžnou otázkou týkající se výkladu článku 3 odst. 1 písm. b) a článku 6 odst. 1 písm. a) Směrnice na ESD.

ESD poukázal na skutečnost, že článek 2 Směrnice obsahuje příkladmý výčet označení, která mohou tvořit ochrannou známku za předpokladu, že jsou způsobilá odlišit výrobek nebo službu jednoho podnikatele od výrobků či služeb jiných podnikatelů; tento seznam výslovně uvádí „osobní jména“. Směrnice dále stanoví, že rozlišovací způsobilost označení je třeba posuzovat ve vztahu k výrobkům či službám, kterých se přihláška ochranné známky týká, ale též ve vztahu k vnímání označení příslušnými spotřebiteli. Je tudíž možné, že některá označení či ochranné známky budou mít slabší rozlišovací způsobilost ve vztahu k určitým kategoriím veřejnosti než k jiným. Kritéria pro posuzování rozlišovací způsobilosti ochranné známky tvořené osobními jmény však musí být shodná s kritérii pro posuzování ostatních ochranných známek. Při posuzování těchto ochranných známek nelze aplikovat přísnější kritéria založená například na počtu osob s týmž jménem nebo počtu společností nabízejících určité výrobky či služby. Rovněž nelze bez dalšího předpokládat, že ochranné známky tvořené osobními jmény nemohou mít rozlišovací způsobilost nebo že ji nemohou získat používáním.

Stejně jako jiné výrazy používané v běžném jazyce může tedy i běžné jméno plnit funkci ochranné známky a označovat původ výrobků či služeb, a zabezpečit tak rozlišení jednotlivých výrobků a služeb, neexistuje-li jiný důvod pro zamítnutí žádosti o registraci ochranné známky než důvod uvedený v článku 3 odst. 1 písm. b) Směrnice.

Skutečnost, že článek 6 odst. 1 písm. a) Směrnice umožňuje třetím osobám používat v obchodním styku jejich jména, přestože jsou shodná s ochrannou známkou zapsanou ve prospěch jiné osoby, nemá na posuzování rozlišovací způsobilosti ochranné známky v rámci článku 3 odst. 1 písm. b) Směrnice žádný vliv.