Označování potravin23/11/04 / cata_european-union-news

Rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Douwe Egberts (C-239/02) ze dne 15. července 2004

Předmětný rozsudek Evropského soudního dvora se týká obsahu tvrzení, které je možné uvádět při označování potravin.

V řízení před národním soudem napadl konkurenční výrobce značku mleté kávy prodávanou v Belgii, a to mimo jiné proto, že na níž byla uvedena tvrzení o tom, že přispívá k redukci a kontrole hmotnosti. Tvrdil přitom, že tak dochází k porušení několika ustanovení národního práva a práva ES v oblasti označování výrobků a reklamy.

Národní soud se obrátil na Evropský soudní dvůr s předběžnou otázkou týkající se výkladu příslušných komunitárních ustanovení a slučitelnosti národních předpisů s nimi.

Zatímco směrnice č. 1999/4/ES harmonizuje definici výtažku z kávy a výtažku z cikorie, základní ustanovení práva ES v této oblasti jsou obsažena ve směrnici 2000/13/ES o sbližování právních řádů členských států týkajících se označování, prezentace a reklamy na potraviny („Směrnice“). Tato Směrnice harmonizuje národní pravidla a zakazuje označování, které (i) přisuzuje určité potravině preventivní či léčivé účinky ve vztahu k lidským nemocem, nebo takovou vlastnost zmiňuje, anebo (ii) obsahuje zavádějící informace týkající se zdraví. Tato ustanovení se vztahují na označování potravin a na jejich reklamu.

Směrnice dále vyžaduje, aby členské státy umožnily uvádění na trh potravin, které jsou s ní v souladu, s výjimkou takových národních opatření o označování výrobků (tedy nikoliv reklamě), která jsou odůvodněna ochranou veřejného zdraví (článek 18(2) Směrnice). Tato národní opatření však vždy musí být v souladu s obecnými principy práva ES.

V předmětné kauze ESD dospěl k závěru, že vnitrostátní belgická pravidla (v tomto případě královský dekret), která zakazují veškeré zmínky o „hubnutí“ (nikoliv pouze zákaz uvádění zavádějících informací) nevyhovují základnímu požadavku jejich přiměřenosti sledovanému cíli, což je jeden ze základních principů komunitárního práva, a to jak z pohledu článku 18(2) Směrnice, který se týká označování potravin, tak ve vztahu k článku 28 Smlouvy ES, který stanoví zákaz jakýchkoliv překážek volnému pohybu zboží mezi členskými státy EU.

Evropský soudní dvůr předmětná ustanovení belgického práva považuje za nepřiměřená, jelikož neumožňují propagaci takových výrobků, u nichž by uvedení informace o jejich účinku na hubnutí bylo opodstatněné a ve vztahu k nimž by takový údaj o redukci hmotnosti splnil svoji informativní funkci.

Cíle, který belgické úřady údajně sledovaly, a sice ochranu veřejného zdraví, mohlo být dle ESD dosaženo jinými prostředky, např. ověřením tvrzeného účinku na snížení hmotnosti.

ESD taktéž připomněl již zavedený princip, který nedávno aplikoval též v případu Darbo (C-465/98) ze de 20. dubna 2000, a sice že rozhodnutí o tom, zda se jedná o klamavé označení, přísluší národnímu soudu, a sice s přihlédnutím k předpokládaným očekáváním průměrného spotřebitele, který je přiměřeně dobře informován, přiměřeně opatrný a obezřetný.