Právo obchodních společností – směrnice o nabídkách převzetí23/11/04 / cata_european-union-news

Přijetí Směrnice o nabídkách převzetí (dříve též označované jako tzv. třinácté směrnice v oblasti práva obchodních společností) je součástí tzv. Akčního plánu finančních služeb (Financial Services Action Plan), který Evropská komise přijala v roce 1999 a v němž stanovila cíle a opatření, která mají napomoci zdokonalení společného trhu v oblasti finančních služeb. Jelikož Evropský parlament v červenci 2001 předcházející návrh odmítl, jsou v konečném znění Směrnice promítnuty též připomínky poslanců Evropského parlamentu, jakož i doporučení skupiny odborníků v oblasti práva obchodních společností, kterou ustavila Evropská komise.

Pod pojmem „nabídka převzetí“ či „nabídka“ se podle Směrnice rozumí dobrovolný nebo povinný veřejný návrh koupě všech či části cenných papírů společnosti, který činí jiný subjekt, než společnost, jejíž cenné papíry jsou předmětem nabídky, vlastníkům těchto cenných papírů, pokud návrhu předcházelo nebo je jeho cílem nabytí kontroly nad danou cílovou společností v souladu s národním právem (článek 2(1)(a) Směrnice).

Směrnice se vztahuje na nabídky převzetí cenných papírů společností, které jsou podřízeny národnímu právu jednotlivých členských států a jejichž cenné papíry či jejich část, byly přijaty k obchodování na regulovaném trhu (ve smyslu definice obsažené ve Směrnici 93/22/EHS ze dne 10. května 1993 o investičních službách v oblasti cenných papírů, ve znění pozdějších předpisů) v jednom či více členských státech (článek 1(1) Směrnice). Směrnice se naopak nevztahuje na nabídky převzetí cenných papírů vydaných subjekty kolektivního investování, ani na nabídky převzetí cenných papírů vydaných centrálními bankami členských států.

Směrnice stanoví všeobecné principy pro nabídky převzetí: (i) rovné zacházení se všemi vlastníky cenných papírů cílové společnosti, (ii) poskytnutí dostatečné lhůty a informací adresátům nabídky, (iii) představenstvo cílové společnosti musí jednat v zájmu společnosti jako celku, (iv) zabránění vytváření tzv. falešných trhů, tj. trhů, kde ceny cenných papírů uměle rostou a klesají uměle a kde dochází ke zkreslení normální fungování trhu, (v) zajištění, že navrhovatel bude schopen plně dostát svým závazkům poskytnout jím nabídnutou peněžitou či nepeněžitou úhradu, (vi) minimalizace omezení činnosti cílové společnosti (článek 3).

Členské státy mohou při právní regulaci nabídek převzetí upravit další podmínky a ustanovení, která jsou přísnější než Směrnice. Každý členský stát je povinen určit orgán či orgány, které jsou zodpovědné za dozor nad prováděním nabídek, a informovat o tom Evropskou komisi. Směrnice dále stanoví pravidla pro rozhodování o rozhodném právu a o kompetentním orgánu dozoru.

Za účelem ochrany minoritních akcionářů Směrnice upravuje povinnou nabídku převzetí, kterou musí učinit osoba, která drží cenné papíry cílové společnosti, jež představují určité procento hlasovacích práv a poskytují jí kontrolu nad cílovou společností. Nabídka musí být učiněna při nejbližší příležitosti a adresována všem držitelům takových cenných papírů, a to ve vztahu ke všem jejich cenným papírům a za spravedlivou cenu (equitable price). Spravedlivou cenou se rozumí nejvyšší cena, kterou za takové akcie zaplatila osoba, která nabídku činí, nebo osoby jednající s ní ve shodě, a to v době, kterou určí jednotlivé členské státy a která nesmí být kratší než šest měsíců ani delší než dvanáct měsíců před učiněním nabídky převzetí. Povinnost učinit nabídku převzetí se nevztahuje na případy, kdy k nabytí kontroly došlo v důsledku dobrovolné nabídky převzetí vůči všem držitelům cenných papírů ve vztahu k veškerým cenným papírům, které drží.

Směrnice dále stanoví hlavní pravidla pro poskytování informací o nabídkách převzetí orgánům dozoru, veřejnosti a zástupcům zaměstnanců či přímo zaměstnancům cílové společnosti.

Směrnice taktéž stanoví povinnost představenstva cílové společnosti získat předchozí souhlas akcionářů dříve, než přijmou jakákoliv obranná opatření, či požadavek na pozastavení zvláštních práv společníků (např. vícenásobná hlasovací práva, práva na jmenování orgánů společnosti či omezení převodu cenných papírů) po dobu nabídky, avšak ponechává na členských státech, zda taková ustanovení ve svém národním právním řádu použijí. V případě, že se členský stát rozhodne taková ustanovení obecně neuplatnit, musí cílovým společnostem umožnit, aby se samy rozhodly, zda tato pravidla uplatní, či nikoliv.

Směrnice dále upravuje právo na vyloučení menšinových akcionářů (squeeze-out right), které umožňuje většinovému akcionáři požadovat na minoritních akcionářích, aby mu prodali své cenné papíry, a dále právo minoritních akcionářů požadovat odkoupení svých cenných papírů (sell-out right), tedy právo žádat majoritního akcionáře, aby jejich cenné papíry odkoupil na základě nabídky převzetí, a to v obou případech za spravedlivou cenu.

Podrobnější pravidla upravující průběh nabídek převzetí, zejména dobu jejich závaznosti, konkurenční nabídky, zveřejnění výsledků nabídky, neodvolatelnost nabídky a další musí upravit jednotlivé členské státy.

Směrnice nabyla účinnosti dne 20. května 2004 a členské státy mají povinnost ji provést do vnitrostátního právního řádu do 20. května 2006.