Léčiva08/03/04 / cata_european-union-news

V řízení o předběžné otázce, kterou Evropskému soudním dvoru předložil německý soud, se ESD zabýval slučitelností německých právních předpisů v oblasti reklamy a prodeje léčiv s ustanoveními Smlouvy ES o volném pohybu zboží a s ustanoveními sekundární evropské legislativy týkající se reklamy léčiv, smluv uzavřených na dálku a elektronického obchodu.

ESD znovu zdůraznil princip, podle nějž ustanovení národního právního předpisu, které je přímým provedením ustanovení sekundární evropské legislativy, není nutné posuzovat z hlediska jeho slučitelnosti se Smlouvou o ES, zde s články 28 a 30 Smlouvy ES. Soud ovšem znovu potvrdil, že rozhodnutí členských států přijatá na základě ustanovení sekundární evropské legislativy musí být slučitelná se Smlouvou ES.

V tomto případě Soud rozhodl, že právo ES neumožňuje členskému státu zcela zakázat prodej volně prodejných léčiv přes internet nebo jeho reklamu stejnými prostředky. Soud zejména odmítl argument, že prodej volně prodejných léčiv přes internet může být méně bezpečný než prodej stejných výrobků přímo v lékárně. Soud zdůraznil, že prodej volně prodejných léčiv přes internet je regulován a dozorován stejných způsobem jako již existující prodej v lékárnách, a nadto umožňuje podávat objednávky přímo z domova, nabízí interaktivní způsob získávání informací, a umožňuje větší reflexi ohledně možných otázek.