Veřejné podpory21/03/04 / cata_european-union-news

Rozsudek ESD ve věci Altmark (C-280/00) ze dne 24. července 2003

Ačkoliv se tento rozsudek Evropského soudního dvora věcně týká sektoru dopravy, jedná se o klíčový rozsudek ve věci obecného výkladu pojmu veřejné podpory poskytované podnikům poskytujícím tzv. služby veřejného ekonomického zájmu ve smyslu článku 86 Smlouvy ES.

Soud zde odpovídal na otázku, zda platba poskytovaná podniku za poskytování služeb obecného ekonomického zájmu je veřejnou podporou, která musí být oznámena a povolena podle Smlouvy ES (popř. shledána v souladu s právem ES ve smyslu článku 86 odst. 2 Smlouvy ES), či zda taková platba může být považována za náhradu nákladů, a tak zcela uniknout označení jako veřejná podpora. Tento rozsudek byl velmi netrpělivě očekáván zejména s ohledem na dosud ne zcela konzistentní, resp. kontradiktorní rozhodovací praxi ESD v této oblasti (zejména po rozsudku Ferring, C-53/00 ze dne 21. 11. 2001).

Evropský soudní dvůr dospěl k tomuto závěru:

V případě, kdy je opatření státu (zde platbu) nutné považovat za úplatu za plnění povinností veřejné služby, takže příjemce takové úplaty nepožívá skutečné finanční výhody a takové opatření nemá za následek dosažení výhodnějšího soutěžního postavení ve srovnání s jeho konkurenty, nelze takové opatření považovat za veřejnou podporu.

V každém jednotlivém případě je však nutné, aby byly kumulativně splněny čtyři podmínky: (i) příjemce úplaty má skutečnou povinnost poskytovat veřejnou službu a jeho povinnosti jsou jasně stanoveny; (ii) parametry, na jejichž základě se úplata vypočítá, byly stanoveny předem a objektivním a transparentním způsobem; (iii) výše úplaty nepřekračuje částku, která je nezbytná ke krytí veškerých nákladů vynaložených na plnění povinností veřejné služby, popř. jejich části, přičemž je nutno vzít do úvahy relevantní příjmy a rozumný zisk z plnění těchto povinností; a (iv) v případě, že podnik, který má plnit povinnosti veřejné služby, nebyl pro tyto účely vybrán v řízení o zadávání veřejných zakázek, byla výše nezbytné úplaty určena na základě rozboru nákladů, které by na plnění těchto povinností vynaložil typický podnik, řádně spravovaný a vybavený [nezbytnými] prostředky k plnění takové veřejné služby; přitom je nutné vzít v potaz relevantní příjmy a rozumný zisk z plnění takových povinností.

Rozsudek ESD ve věci Chronopost (C-83/01 P, C-93/01 P a C-94/01 P) ze dne 3. července 2003

Na počátku tohoto případu je stížnost soukromých provozovatelů expresní pošty sdružených v syndikátu UFEX na to, že jejich konkurent - soukromá společnost SFMI Chronopost - dostává veřejnou podporu, neboť za logistickou a obchodní pomoc, kterou jí poskytuje její mateřská společnost - veřejnoprávní francouzské Pošty (la Poste), neplatí cenu, kterou by platila za normálních tržních podmínek. Jelikož Evropská komise v říjnu 1997 rozhodla, že se v tomto případě o veřejnou podporu nejedná, UFEX podal k Soudu prvního stupně žalobu na zrušení tohoto rozhodnutí.

Ačkoliv Soud prvního stupně dal Komisi v mnoha ohledech za pravdu, shledal, že Komise pochybila, když se při ověření podmínek na trhu spokojila s ověřením nákladů, které francouzská Pošta vynakládá na poskytování pomoci své dceřiné společnosti Chronopost. Podle Soudu prvního stupně bylo naopak nutné ověřit, zda je úplata hrazená společností Chronopost francouzské Poště srovnatelná s úplatou, kterou by požadovala soukromá společnost, která není aktivní na vyhrazeném trhu.

V řízení o odvolání proti tomuto rozsudku ESD dospěl k závěru, že Soud prvního stupně nesprávně interpretoval koncept normálních tržních podmínek. Jelikož je Pošta pověřena poskytováním služeb obecného ekonomického zájmu ve smyslu článku 86 odst. 2 Smlouvy ES, musí za tímto účelem být vybavena nezbytnou infrastrukturou a zdroji, které jí poskytování základních poštovních služeb umožňují. Za této situace tedy není možné srovnávat její postavení s postavením soukromé společnosti či skupiny společností, které nevykonávají činnost na vyhrazeném trhu, a normální tržní podmínky je tedy nutné posuzovat ve vztahu k objektivním a ověřitelným skutečnostem. V daném případě je pro ESD takovou objektivní a ověřitelnou skutečností výše nákladů, které Pošta vynakládá na poskytování pomoci své dceřiné společnosti Chronopost. O veřejnou podporu se nejedná, pokud cena kryje veškeré dodatečné variabilní náklady vynaložené na poskytování logistické a obchodní pomoci, přiměřený příspěvek na fixní náklady vynaložené v souvislosti s použitím poštovní infrastruktury a přiměřený zisk ze základní investice. Zároveň nesmí existovat žádné podezření, že došlo k podcenění jednotlivých takových položek nebo že byly vyčísleny na základě svévole.

Dalšími důležitými rozsudky v této oblasti byly ve sledovaném období zejména rozsudek ESD ve věci Gemo (C-126/01) ze dne 20. listopadu 2003 a Enirisorse (C-34/01) ze dne 27. listopadu 2003.