Majetková účast státu v privatizovaných společnostech31/07/03 / cata_european-union-news
Rozsudky Evropského soudního dvora ve věci C-98/01 Komise v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska a C-463/00 Komise v. Španělské království Ústřední věstník Evropské unie ze dne 5. července 2003, C 158, str. 3 a 4
Dne 13. března 2003 vydal Evropský soudní dvůr dva rozsudky, ve kterých dospěl k závěru, že právní předpisy Spojeného království a Španělského království, které upravují dispozici s veřejnými podíly v privatizovaných společnostech, jsou v rozporu s ustanoveními Smlouvy o ES, která upravují otázky volného pohybu kapitálu a svobody usazování.
Ve věci C-98/01 se Evropský soudní dvůr zabýval společenskou smlouvou britského privatizovaného provozovatele letišť, ve kterém stát vlastní tzv. "zvláštní akcii". Hlavním předmětem zkoumání se stala ustanovení, která omezují nabývání hlasovacích práv a zavádějí postup, který podmiňuje některé úkony souhlasem majitele uvedené "zvláštní akcie" (např. disponování s aktivy společnosti, ovládání dceřiných společností a zrušení společnosti).
Sporný španělský předpis (C-463/00), který upravuje privatizaci podniků ve veřejném sektoru s určitým veřejným podílem, zavedl systém předchozího správního souhlasu v případě (i) dobrovolného zrušení, rozdělení nebo fúze podniku, (ii) jakékoliv dispozice s aktivy nebo podíly nezbytnými pro zachování předmětu podnikání společnosti nebo aktivy či podíly, které jsou takto definovány, a (iii) změnu předmětu podnikání společnosti.
Evropský soudní dvůr potvrdil dosavadní zavedenou rozhodovací praxi, která v odůvodněných případech připouští, aby si členské státy v podnicích, které byly původně státní a poté privatizovány a které působí v oblastech poskytování služeb ve veřejném zájmu a v oblasti strategických služeb, udržely určitou kontrolu. Volný pohyb kapitálu však lze omezit jen výjimečně, a to národními předpisy, které jsou odůvodněny skutečnostmi uvedenými v článku 58 (1) Smlouvy o ES či převládajícím veřejným zájmem. Veškerá taková omezení však musejí vždy splňovat podmínku proporcionality přijatého opatření ke sledovanému cíli. V obou výše uvedených případech Evropský soudní dvůr dospěl k závěru, že předmětné omezení dispozic nebylo odůvodnitelné.