Nedovolené dohody v době pandemie – shovívavější pohled a praktický přístup ÚOHS

Z praktického hlediska je přitom nejvýznamnější novinkou možnost požádat Úřad o posouzení zamýšlené spolupráce před její realizací. Žádosti o posouzení spolupráce soutěžitelů bude možné Úřadu předkládat po přechodnou dobu šesti měsíců, přičemž s ohledem na aktuální situaci není vyloučeno její prodloužení či zkrácení.

Předně je třeba zdůraznit, že změny v přístupu Úřadu se týkají pouze zakázaných dohod ve smyslu § 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže (resp. čl. 101 Smlouvy o fungování Evropské unie). Oproti tomu přístup Úřadu k posuzování zneužití dominantního postavení a posuzování spojení (fúzí) zůstává nezměněn. Úřad přitom výslovně avizoval, že „zneužití dominantního postavení v souvislosti s dopady pandemie COVID-19 lze považovat za přitěžující okolnost při jeho sankcionování.“

Úřad rovněž uvedl nezbytné údaje, které jsou nezbytné pro posouzení, zda lze zamýšlenou spolupráci mezi soutěžiteli považovat za protisoutěžní či nikoli. Žádost tak musí obsahovat informace o tom:

• kteří konkrétní soutěžitelé se na spolupráci mají podílet;
• co je její podstatou a účelem;
• jakého zboží a služeb se týká;
• jaký je její plánovaný časový a geografický rozsah;
• jaké informace v jejím rámci hodlají sdílet; a
• jaký je alespoň odhadem jejich tržní podíl na trzích, které mají být plánovanou spoluprací dotčeny.

Žádosti o posouzení musí být dostatečně konkrétní. Úřad zdůraznil, že „nehodlá a nebude posuzovat jen hypotetické a obecné návrhy spolupráce soutěžitelů, ani návrhy spolupráce, které prokazatelně nesouvisejí s krizí dotčeným zbožím a službami.“

K věcnému posuzování, zda je konkrétní dohoda problematická či nikoli, Úřad uvedl, že si je vědom bezprecedentní situace nastalé v důsledku pandemie COVID-19, která vyžaduje spolupráci, jež by za normálních podmínek byla považována za narušující hospodářskou soutěž. Za takovéto situace přitom může určitá forma spolupráce po omezenou dobu převážit nad zájmem na ochraně liberálního tržního prostředí. Pokud dojde k dohodě, která hospodářskou soutěž omezí tím nejmenším možným způsobem, který povede k zajištění jejího zamyšleného cíle, nebude ji Úřad považovat za zakázanou.

Úřad však rovněž zopakoval podmínky pro tzv. výjimku z kartelového zákazu obsažené v § 3 odst. 4 zákona o ochraně hospodářské soutěže, dle nichž dohoda není zakázanou pokud (i) přispěje ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží (nebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje) a vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích; (ii) neuloží soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení těchto cílů; a (iii) neumožní soutěžitelům vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, jehož dodávka nebo nákup je předmětem dohody. Výše uvedené lze interpretovat tak, že Úřad při posuzování, zda jsou podmínky stanovené v § 3 odst. 4 zákona o ochraně hospodářské soutěže splněny, zohlednění současnou výjimečnou situaci.

Je třeba zdůraznit, že odpovědi Úřadu budou vycházet výhradně z poskytnutých informacích (Úřad neprovede vlastní šetření) a budou mít formu stanoviska, které není právně závazné (nejedná se o rozhodnutí). Úřad zdůraznil, že pokud se ukáže, že informace, které mu byly poskytnuty pro účely stanoviska, nejsou pravdivé, bude se následně danou spoluprací zabývat z pohledu možného porušení soutěžního zákona se zvýšenou pozorností.

Úřad tedy nevyužil možnosti vydat blokovou výjimku dle § 4 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže, o níž jsme informovali dříve (odkaz). Lze tedy doufat, že zvládne v současných turbulentních časech posuzovat výše popsané žádosti dostatečně rychle, aby soutěžitelé byli schopni dostatečně flexibilně reagovat na změny podmínek tržního prostředí. Zavázal se přitom k vynaložení „veškerého úsilí, aby žádosti o posouzení spolupráce ve formě stanoviska zodpověděl co nejrychleji, ideálně v řádu několika pracovních dní.“

• Zpět na úvodní stránku