Zelená energetika v době koronavirové
Možná by se zdálo, že v době „koronavirové“ se vše točí kolem roušek, dezinfekce či omezení provozu nejrůznějších výrobních provozů, a o energetice se mluví jen v souvislosti s nezbytností zachování chodu prvků kritické energetické infrastruktury. Leč není tomu tak, o čemž svědčí i včerejší jednání vlády, po kterém na tiskové konferenci tajuplně zaznělo, že vláda „přijala návrh o zavedení opatření k zajištění přiměřenosti poskytování podpory, které naplňují závazky České republiky, a to uvedené v rozhodnutích Evropské komise“. A co že tedy vláda vlastně přijala?
Vláda ČR na svém zasedání dne 27. 4. 2020 schválila návrh zákona, kterým se mění zákon o podporovaných zdrojích energie (ZoPZE). Tato dlouho připravovaná a široce diskutovaná novela ZoPZE obsahuje řadu důležitých změn v oblasti „zelené energetiky“, přičemž k těm nejdůležitějším patří pravidla podpory výroby elektřiny a tepla v nově budovaných „zelených“ energetických zdrojích, jakož i pravidla kontrol tzv. překompenzace, které mohou vyústit v následné snížení veřejné podpory pro energetické zdroje využívající obnovitelné zdroje energie (slunce, vodu, vítr, bioplyn apod.) či dokonce v uložení povinnosti již vyplacenou podporu vrátit. Novela ZoPZE zde reaguje na tzv. notifikační stanoviska Evropské komise, která České republice uložila, aby kontrolu překompenzace provedla a její výsledky odpovídajícím způsobem promítla do výše přidělované veřejné podpory (tedy do výše výkupních cen či zelených bonusů).
Novela ZoPZE v tomto smyslu zjednodušeně uvažuje o několika postupných krocích/stupních daného prověřování, z nichž na samém začátku stojí tzv. sektorová šetření a na konci „individuální ověření ze strany Státní energetické inspekce (SEI)“. S ohledem na tento bod se pak v důvodové zprávě novely ZoPZE uvádí následující:
„Principem individuální ověření ze strany SEI by mělo být ověření, zda daná výrobna elektřiny (zdroj) splňuje maximální hodnoty vnitřního výnosového procenta IRR, která jsou uvedena v příslušných notifikačních rozhodnutích. Pokud hodnota IRR bude vyšší než max. přípustné hodnoty, pak nastává institut stanovení maximálního možného podporovaného množství elektřiny do budoucna, na které má výrobce ještě nárok tak, aby nedošlo k překompenzaci podpory. V případě, že toto nelze aplikovat, jelikož k překompenzaci podpory již v době prováděné kontroly (po 10-tém roce od uvedení výrobny elektřiny do provozu) došlo, pak bude výrobce elektřiny požádán o vrácení podpory nad rámec povolené hodnoty IRR. Pokud tuto žádost nebude výrobce elektřiny akceptovat, pak bude přistoupeno k vymáhání poskytnuté podpory.“ (zvýraznění provedeno ze strany KŠB).
K tomu je namístě doplnit další citaci ze včerejší tiskové konference vlády ČR:
„Rozhodli jsme nakonec, že ve všech kategoriích obnovitelných zdrojů budeme držet rozpětí mezi tím, co je minimum v rámci doporučení Evropské komise a maximum, tzv. maximální částky, a to s výjimkou fotovoltaiky, kterou naopak dáváme na částku minimální. Fakticky to znamená, že vodní zdroje budou v rámci tzv. vnitřního výnosového procenta na úrovni 7procent, fotovoltaika 6,3 procenta, větrné elektrárny 7 procent, bioplyn 10,6 procenta, biomasa 9,5 procenta, geotermální 7 procent.
Proč jsme se rozhodli takto? Důvod je prostý. Jsme přesvědčeni, že fotovoltaický boom z roku 2009 a 2010 byl jeden z největších tunelů, který kdy v České republice proběhl. Bude nás stát jenom v rámci fotovoltaiky 500 miliard korun, přičemž v jednu chvíli se tam až zdesetinásobily výkupní ceny, v důsledku čehož dnes platíme ročně celkem 43 miliard korun za obnovitelné zdroje jakožto podporu, a právě fotovoltaika z nich dělá bohužel nejvíce a to je 29,2 miliardy, přičemž fotovoltaika z obnovitelných zdrojů činí pouze 2,6 procenta podílu na celkové výrobě elektřiny, na rozdíl třeba od biomasy, do které dáváme v podpoře 4 miliardy, čili několikanásobně méně než do fotovoltaiky, ale tvoří nám 4,6 procenta v celkovém podílu výroby elektřiny. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli překompenzovat nebo v rámci překompenzací nastavit limit na 6,3 procenta.“ (zvýraznění provedeno ze strany KŠB).
Osud novely ZoPZE je nyní v rukou Parlamentu ČR a je tak otázkou, zda navrhované principy a úhelné kameny kontroly překompenzace budou zachovány či zda budou nějak modifikovány. Již nyní je však možné znovu opakovat, jakkoli s jistým zjednodušením, že veřejná podpora je záležitost nenároková a – bohužel – v čase nikoli neměnná. Fakt, že dnes určitý subjekt obdrží příslib takové veřejné podpory (např. příslib přidělení emisních povolenek zdarma) či je mu určitá veřejná podpora dokonce vyplacena (např. formou zelených bonusů), ještě neznamená, že mu taková podpora nebude v budoucnosti krácena, např. formou daně darovací z přidělených povolenek či na základě ex-post zavedené kontroly překompezace. Je otázkou mnohých ekonomických propočtů, zda je takový postup ekonomicky důvodný, při zohlednění všech externalit, včetně dopadů případných následně vedených sporů o náhradu škody. Fakt, že ona pomyslná „Pandořina skřínka“ zásahů moci veřejné do práv soukromých subjektů (s odůvodněním nutnosti nápravy údajných předchozích lapsů téže moci veřejné) je již zcela otevřena, se však jeví být zřejmým.