Z judikatury10/05/11 / cata_tax-news

• Nejvyšší správní soud dne 31. března 2011, č.j. 8 Afs 35/2010-108 rozhodl, že náklady na roční odměny zaměstnanců mají být uplatněny jako daňově uznatelný náklad až ve zdaňovacím období, ve kterém je odměna zaměstnancům přiznána a vznikl na ni právní nárok.
• Nejvyšší správní soud („NSS“) konstatoval, že jedná-li se o odměny, které představují nenárokovou část mzdy, nelze o nich účtovat jako o dohadných položkách pasivních a snížit si tak v předmětném zdaňovacím období základ daně, neboť dosud nevznikl na přiznání odměny zaměstnancům nárok. Dle NSS se o nenárokovou část mzdy jedná v případě, kdy její výše a vůbec faktické poskytnutí závisí až na zvláštním rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání (např. schválení odměn určenou osobou apod.). NSS připomněl, že o dohadných položkách pasivních lze obecně účtovat pouze za situace, kdy účetní jednotka ví o existenci nákladů vzniklých v souvislosti s plněním, které již bylo poskytnuto, není sporu o něm ani o daňových nákladech za takové plnění a účetní jednotka nemá pouze k dispozici doklad, který by zaúčtování příslušné částky závazku vyplývajícího z daňově uznatelného nákladu umožňoval. Pokud však nejsou splněny podmínky pro tvorbu dohadné položky, je možné na výplatu odměn tvořit rezervu. Ta však nebude daňově uznatelným nákladem. (www.nssoud.cz).