Omezení internetového sázení přípustné22/12/09 / cata_european-union-news

Rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-42/07 - předběžná otázka vznesená v řízení mezi Liga Portuguesa de Futebol Profissional, Bwin International Ltd. (Bwin) versus Departamento de Jogos da Santa Casa da Misericórdia de Lisboa (Santa Casa). Dne 8.9.2009 vydal Soudní dvůr rozhodnutí, které se týká poměrně nového fenoménu provozování hazardních her po internetu, a které se podstatně liší od jeho rozhodnutí dřívějších.

Ve sporu, kterého se rozhodnutí o předběžné otázce týká, proti sobě stojí portugalský státní podnik Santa Casa, který má zákonem přiznaný sázkařský monopol, a rakouská společnost Bwin, která je jedním z největších poskytovatelů online sázek na internetu v Evropské Unii. Společnost Bwin se stala v roce 2005 hlavním sponzorem portugalské fotbalové ligy, a tím ji bylo umožněno propagovat své logo při sportovních kláních i na internetových stránkách ligy. Skrze tyto stránky pak bylo možné navštívit portál společnosti Bwin a uzavírat zde individuální sportovní sázky.

Podle portugalského zákona č.282/2003 ovšem takovýmto jednáním došlo k narušení zákonem přiznaného sázkařského monopolu společnosti Santa Casa, a tím i ke spáchání správního deliktu. Tento předpis stanoví, že za správní delikt se mj. považuje:

  • vývoj, pořádání nebo provozování her  elektronickou cestou v rozporu s výlučným režimem zakotveným v článku 2 dotčeného nařízení, jakož i vydávání, distribuce nebo prodej virtuálních vstupenek a reklama na losování, která se těchto her týkají, ať se konají na vnitrostátním území nebo v zahraničí.

Pravomoc vydat rozhodnutí o správním deliktu přiznává předpis současně jednomu z orgánů státního podniku Santa Casa. Tento orgán má pravomoc dozorovat, vyšetřovat eventuelně i trestat tu činnost, která podle něj zasahuje do činnosti zákonem vyhrazené pro státní podnik Santa Casa. Jako důsledek spáchání takového správního deliktu pak byly společnosti Bwin i portugalské fotbalové lize uloženy pokuty.

Protože společnost Bwin není v Portugalsku nijak usazena, hrozila zde kolize takto postavené vnitrostátní portugalské legislativy s primárním komunitárním právem, a to  článkem 49 Smlouvy o založení Evropského společenství, který jasně stanoví, že:

  • jsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství pro státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném státě Společenství, než se nachází příjemce služeb.

Portugalský soud se s touto otázkou obrátil na Evropský soudní dvůr.

ESD pak v této věci rozhodl s ohledem na svou dřívější praxi poměrně nečekaně; dosud zastával názor, že na prvém místě musí být ochrana spotřebitele a že případné restrikce mají být omezeny na „konzistentní a systematická“ opatření. Nyní v rozhodnutí zejména uvádí:

  • potírání trestné činnosti může být naléhavým důvodem obecného zájmu způsobilým odůvodnit omezení, pokud jde o hospodářské subjekty oprávněné nabízet služby v odvětví hazardních her
  • s ohledem na velikost částek, které tyto hry umožňují vybírat, a výhry, které mohou hráčům nabízet, je zde zvýšené riziko deliktů a podvodů
  • zákaz aktivit společností jako Bwin, které nabízejí hazardní hry po internetu, může být odůvodnitelný, pokud je zaměřen na potírání podvodů a dalších trestných činů.

Ve verdiktu proto konstatuje, že článek 49 Smlouvy o ES nebrání takové právní úpravě členského státu, jako je úprava posuzovaná v tomto řízení, která hospodářským subjektům jako je Bwin usazeným v jiných členských státech, v nichž legálně poskytují obdobné služby, zakazuje nabízet hazardní hry prostřednictvím internetu na území uvedeného členského státu.