Předcházení krizím ve finančním sektoru - zpřísnění kapitálových požadavků na banky22/12/09 / cata_european-union-news
Dne 7. 12. 2009 nabyla platnosti směrnice 2009/111 ES, kterou se mění směrnice 2006/48/ES, 2006/49/ES a 2007/64/ES, pokud jde o banky přidružené k ústředním institucím, některé položky kapitálu, velkou angažovanost, režimy dohledu a krizové řízení. Novelizace směrnice o kapitálových požadavcích je především reakcí na nedostatky, které se projevily v průběhu finanční krize. Jedním z nich je fungování dohledu nad přeshraničními bankovními skupinami; významné změny se proto týkají nejen bank a dalších regulovaných subjektů, ale i samotných regulátorů. Mezi další dotčené oblasti patří úprava pravidel angažovanosti, řízení rizika likvidity, využívání hybridních nástrojů z hlediska regulatorního kapitálu a požadavky na sekuritizaci.
Dohled nad přeshraničními bankovními skupinami
Nová úprava zakotvuje předpoklady pro zlepšení spolupráce mezi vnitrostátními orgány dohledu jednotlivých dotčených států; zavazuje je také, aby braly v úvahu dopad svých rozhodnutí na stabilitu finančního systému v dalších státech bankovní skupiny. Konsolidující regulátor bude povinen zřídit za účelem koordinace postupů tzv. kolegium regulátorů, jehož členy mohou být kromě vnitrostátních orgánů dohledu dceřiných bank také národní regulátoři zemí, kde jsou umístěny významné pobočky. Výše kapitálových požadavků bankovní skupiny by měla být stanovena na základě vzájemné shody mezi národními orgány dohledu.
Pravidla velké angažovanosti
Změny se týkají především expozic vůči jiné bankovní instituci; dosavadní limit expozice vůči jediné nebankovní protistraně ve výši 25 % kapitálu zůstává zachován. Pravidla angažovanosti se zjednodušují. Rozšiřuje se okruh zajištění, které je možné z hlediska limitů vzít v úvahu.
Likvidita
Novela směrnice stanoví další požadavky pro řízení rizika likvidity. Systém pro identifikaci, měření a řízení rizika likvidity musí být adekvátní obchodní linii, rozsahu, složitosti i rizikovosti transakcí a rizikové toleranci stanovené řídícím orgánem. Musí také odrážet význam banky v každém členském státě, v němž tato vyvíjí činnost. Bude nutno rozlišovat mezi aktivy zatíženými zástavním právem a takovými, která jsou vždy dostupná, především v naléhavých situacích. Bankovní instituce je povinna vypracovat efektivní havarijní plán pro případ krize likvidity.
Zpřísnění postupů pro sekuritizaci
Zvyšují se požadavky na transparentnost a due diligence, zejména v případech, kdy sekuritizací bylo transformováno původní úvěrové riziko. Banka investující do sekuritizačních pozic bude povinna prokázat, že disponuje relevantními informacemi o riziku spojeným s touto investicí, má vytvořeny postupy pro sledování její kvality včetně podkladových aktiv, provádí vlastní stresové testování.
Úvěrové instituce, které jsou původci sekuritizace, musí naopak zajistit, aby investoři měli snadný přístup ke všem významným údajům o sekuritizační expozici. Musí jim rovněž sdělit, jaký podíl v sekuritizaci si samy ponechaly; za účelem sladění zájmů obou stran sekuritizačních transakcí totiž novela ukládá původcům ponechat si určitou minimální míru expozice vůči riziku, tzv. významný čistý ekonomický podíl. Jeho minimální výše činí 5 %, tzn. např. 5 % nominální hodnoty každé prodané tranše. Při nedodržení požadavků není banka oprávněna vyloučit sekuritizované expozice z kapitálových požadavků.
Členské státy budou povinny řídit se přijatými opatření k posílení stability bankovního sektoru od 31. prosince 2010.