DAŇOVÁ JUDIKATURA25/05/15 / cata_tax-news

Spor o výši DPH u e-knih;

Je třeba zvažovat ekonomickou situaci dodavatele;

Nedostatečně doložený rozdíl od běžné ceny mezi spojenými osobami pro daňové účely;

Finanční zvýhodnění plynoucí v souvislosti se zaměstnáním

  • Spor o výši DPH u e-knih

Soudní dvůr EU rozhodl, že u prodeje e-knih je třeba uplatňovat základní sazbu DPH. Rozhodnutí je koncem vleklého sporu mezi členskými státy, které v této oblasti zastávaly různé názory, neboť Směrnice o DPH se o e-knihách nezmiňuje.

Diskutabilní rozhodnutí může znamenat jistý impuls pro zákonodárné orgány EU a urychlit učinění příslušných legislativních kroků pro sjednocení daňových sazeb klasických tištěných knih s elektronickými nosiči.

  • Je třeba zvažovat ekonomickou situaci dodavatele

Jeden z nedávných rozsudků NSS obsahuje poměrně zásadní posouzení toho, za jakých okolností může být odběratel správcem daně vyzván, aby jako ručitel uhradil DPH na výstupu neodvedenou dodavatelem. Institut ručení se uplatní mimo jiné v situaci, kdy odběratel v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění věděl nebo měl a mohl vědět, že daň z plnění dodavatel úmyslně nezaplatí.

V souzeném případě dodavatel, který se nacházel ve špatné ekonomické situaci, prodal z důvodu omezování svých podnikatelských aktivit odběrateli zboží a poskytl mu dlouhodobý pronájem nemovitosti. Odběratel tato plnění uhradil započtením s pohledávkou, kterou evidoval za dodavatelem. Dodavatel však neodvedl související DPH na výstupu (neměl na to finanční prostředky) a následně byl na jeho majetek prohlášen konkurz. Správce daně vyzval k úhradě této DPH z titulu ručení odběratele, který se následně domáhal zrušení rozhodnutí správce daně u soudu. NSS po přezkoumání všech okolností došel k názoru, že odběratel mohl a měl vědět, že dodavatel nemá prostředky na zaplacení daně a zaplatit daň proto nemá v úmyslu.

Výklad, který soud zvolil ve vztahu k nepřímému úmyslu dodavatele nezaplatit daň, je značně široký a za určitých okolností by mohl vést až k plošné snaze správců daně požadovat neuhrazenou DPH od subjektů, jejichž dodavatelé se následně ocitli v úpadku. V případě obchodování se subjektem, jehož současná či budoucí ekonomická nestabilita je odběratelům známa, je proto třeba pečlivěji zvažovat i případná daňová rizika.

  • Nedostatečně doložený rozdíl od běžné ceny mezi spojenými osobami pro daňové účely

Předmětem sporu byla situace, kdy žalobkyně sjednala pronájem pozemku za symbolické nájemné 1 Kč se společností, ve které vlastnila 50% podíl, ale nezvýšila o rozdíl mezi sjednaným a obvyklým nájemným svůj základ daně. Jelikož, podle názoru správce daně dostatečně nezdůvodnila rozdíl oproti běžné ceně nájmu, správce daně o tento rozdíl zvýšil její základ daně z příjmů a doměřil jí daň. Krajský soud i NSS žalobu zamítly a potvrdily správnost postupu správce daně.

 Z odůvodnění těchto rozsudků vyplývá, že aby byly důvody rozdílu mezi cenou sjednanou a cenou tržní dle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů uspokojivě doloženy, musí daňový subjekt tvrdit a prokázat zvláštní a obvyklým poměrům na trhu se vymykající, a přitom ekonomicky racionální, důvody, pro které byla cena mezi ním a spojenou osobou sjednána odlišně od cenyobvyklé. Důvody v podobě zájmu dotčených subjektů na daňové optimalizaci či maximalizaci společných výnosů spojených osob, které žalobkyně uváděla, nelze považovat za uspokojivé doložení rozdílu ve smyslu §23 odst. 7 ZDP.

  •  Finanční zvýhodnění plynoucí v souvislosti se zaměstnáním

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost Odvolacího finančního ředitelství, která se týkala daňových dopadů finančního zvýhodnění plynoucího v roce 2009 zaměstnanci, jemuž jeho zaměstnavatel poskytl peněžní půjčku s úrokem nižším, než by byl úrok obvyklý v daném místě a čase. Předmětem sporu byla skutečnost, že tento zaměstnanec byl současně členem statutárního orgánu zaměstnavatele a také jediným společníkem společnosti, která byla jediným akcionářem zaměstnavatele. Kasační stížnost byla zamítnuta jako nedůvodná.

I když došlo ke změně relevantních ustanovení zákona o daních z příjmů, vyslovil NSS důležitý závěr ohledně vztahu použití zákonných ustanovení o ceně obvyklé. Podle NSS se ustanovení o ceně obvyklé na plnění poskytovaná zaměstnancům nepoužije, neboť úprava zdanění příjmů ze závislé činnosti je speciální úpravou ve vztahu k obecnému ustanovení o cenách obvyklých, citovaného zákona.